Nezávislost hasiče je pro demokracii důležitější než nezávislost soudce?
České politické strany přebytkem členů rozhodně netrpí. A to i při procentním porovnání s jinými demokratickými zeměmi EU. O tom již psala řada předních politologů, např. Petr Sokol, Stanislav Balík či Lukáš Jelínek.
Je zajímavé, že v naší krásné České republice soudce (s výjimkou soudců ústavních) může být, ale hasič (člen HZS) nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí (viz § 13 odst. 1, písm. h zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Co říkáte, není to relativně paradoxní právní úprava? Ještě pro informační komplexnost dodejme, že zde mluvíme o profesionálních, ne dobrovolných hasičích – to by některé strany přišly o polovinu svých venkovských členů.
Možná některé čtenáře překvapím, ale zákon o soudech a soudcích (ani žádný jiný zákon, ani naše norma norem – tedy Ústava ČR ) členství soudců v politických stranách výslovně nezakazuje. A jelikož platí, že co není zakázáno, jest povoleno, český soudce svým členstvím v politické straně neporušuje žádný zákon. Na rozdíl kupř. od profesionálního hasiče, kterak jsme konstatovali výše. Není to zvláštní? Pro pět ran do hasičské zbrojnice, proč našemu moudrému právnímu státu záleží více na potenciální nezávislosti hasičů než soudců a soudkyň?
Čtenář teď čeká, že budu volat po zákazu členství soudců v politických stranách a hnutích. Chyba lávky – naopak jsem pro zrušení formálního zákazu pro příslušníky HZS. Ergo kladívko, někdo sice nemá průkazku žádné partaje, ale může být mnohem větším „fanouškem“ nějaké (třeba i parlamentní) politické strany než formální straník. Nemyslíte? Za další nesmyslný a přežitý zákaz pokládám zákaz členství v českých politických stranách pro cizince s trvalým pobytem v ČR.
Patrně některé čtenáře a čtenářky znovu udivím, ale cizinci nesmí být, alespoň dle platného práva, v dnešní době členy českých politických stran a hnutí. A to dokonce ani občané z osmadvacítky (prozatím) spřátelených zemí EU. Ano, píše se rok 2018, ale toto omezení skutečně v naší liberální demokracii stále existuje. Zejména pro člověka z otevřeného akademického prostředí je tato věc těžko pochopitelná. Cizinec z Mongolska se tak bude chtít stát členem strany „Moravané“ či „TOP 09“, takové nepraktické starosti bych chtěl mít, mě spíše zajímá, kolik stojí máslo nebo pivo, řekne si možná nejeden čtenář RX.
Avšak pokud si uvědomíme, že toto přísné omezení dopadá třeba i na občany Slovenska dlouhodobě či trvale žijící v ČR, shledáme, že nejde jen o nějaký akademický pseudoproblém. Též je tu silná vazba na určité typy důležitých voleb. Dle našeho platného práva mají cizinci ze zemí EU s trvalým pobytem v Česku aktivní a pasivní volební právo v našich komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Tedy nejenže sami mohou volit, ale též mohou ve zmíněných volbách být voleni. Nemohou tedy být členy stran, avšak současně mohou kandidovat v (některých) volbách. To mi rozum moc nebere.
