ČSSD se zase škrábe do vlády. S trochou populismu a daněmi, které zdraží život jejím zbývajícím voličům
Česká strana sociálně demokratická se drápe do vlády a nese si s sebou několik hraběcích rad k tomu, jak se stát v tuzemských vodách populistické politiky oblíbenější: Slibte vždy o trochu víc než ostatní, protože nikdo nemůže dát více, než můžete slíbit. Rozdávejte cizí věci „zadarmo“. A trestejte vyššími daněmi – to vždy nakrmí místní pocit nenávisti k úspěšným!
A první vlaštovka se objevila hned vzápětí. Sociální demokracie chce zvýšit blahobyt v České republice tím, že zavede sektorovou daň. To znamená, že uvalí speciální sazbu daně na ta odvětví, která se jí zrovna zdají jako příhodný terč.
V případě sociální demokracie to paradoxně nejsou nelicencovaní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů a exekutoři, kteří „kostili“ jejich voliče až do takové míry, že tito přešli k příslibům ochrany u jiných parlamentních stran, ale sektory jako energetika, telekomunikace nebo bankovnictví.
Sektorové daně
Je přitom naprosto absurdní myslet si, že vyšším zdaněním firem v sektorech takových služeb, bez nichž se člověk v moderní společnosti neobejde, lze cokoliv vyřešit, zejména pak že se díky takovým daním sníží ceny služeb a zvýší se jejich kvalita. Nejen z tohoto pohledu se jedná o špatný nápad, protože sektorová daň má v praxi téměř výhradně následující dva dopady.
Zaprvé dochází k přesunu daňového břemene z povinného subjektu na zákazníky. Pro firmy není nic jednoduššího než zvýšený daňový náklad promítnout v rámci finančního managementu a přenést jej na koncového zákazníka ve formě vyšších cen, nebo zpomalení investic do kvalitnějších a dostupnějších služeb. A zákazník takový náklad rád ponese, protože bez daného produktu se prostě nelze obejít.
Druhým efektem je bobtnání státního aparátu, jelikož na speciální daně potřebujete speciální úředníky, pro ně speciální kompetence, pracovní stoly, počítače, auta. Daňové příjmy se přeci nevyberou, nezkontrolují a nepřerozdělí samy – potřebují státní aparát, který zaplatíme z našich daní (často právě z těch, které se takto vybraly).
Navrhovat podobné fiskální hlouposti v době konjunktury je dokonale populistické a může se zdát na moment jako relevantní, ale jedná se o nepromyšlenou hloupost, která ekonomiku a lidi v ní žijící pouze a jen poškodí.
Autor je vysokoškolský pedagog a předseda Správní rady Liberálního institutu
