Máničky už zase dostávají na zadek. Výročí Vítězného února vyšlo komunistům perfektně
Páteční volba předsedy parlamentní komise pro kontrolu GIBS vyvolala spoustu vášní. Na tom by ve sněmovně na první pohled nebylo nic divného. Rozprava před zvolením komunisty Ondráčka i fakt, že zvolen byl, v sobě ale má několik trpkých retro-symbolů. Vítězný únor 2018 nám začíná přerůstat do března.
Ondráčkovo vítězství ve volbě bylo další v řadě důkazů síly „skupiny 115“ – poslaneckých klubů ANO, SPD a KSČM. Z hnutí ANO se při té příležitosti přihlásil o slovo jeden z babišovců s lidskou tváří, ministr spravedlnosti Pelikán. Svěřil se médiím, že je z výsledku nešťastný a zváží své další působení v Babišově vládě. Že na jednáních kabinetu sedí vedle dalšího bývalého příslušníka pohotovostního pluku VB – ministra vnitra Metnara, toho si zatím asi nevšiml. Radši bychom mu to neměli říkat, byl by smutný.
V debatě před samotnou volbou došlo i na souboje interpretací předlistopadového režimu. „Vy jste snad za toho minulého režimu nikdo nepracovali? Nehrejte tady na čistotu,“ rozčiloval se třeba komunistický poslanec Kováčik. Sám Ondráček, o kterého se v pátek hrálo, vysvětloval svou práci tím, že měl rád uniformy. Tak vidíte, třeba si pan premiér taky jen rád chodil povídat a ti StBáci byli príma chlapi. Tak co by se s nimi nebavil?
Mlátička a mánička
Jako ve filmu Pelíšky si pak asi všichni přítomní připadali, když předseda školského výboru Václav Klaus mladší, který podporoval kandidátku ODS Majerovou Zahradníkovou, označil Ondráčkova pirátského protikandidáta Mikuláše Ferjenčíka jako „šedesátikilovou máničku“. Ferjenčík pak ve volbě nepostoupil ani do druhého kola. Až trochu přibere a ostříhá se, třeba nějakou tu funkci i dostane.
Tak to asi dneska holt chodí. Máničky prohrávají, esenbáci se smějou a prognostici s estábáky to celé řídí. Za chvíli bude mít pan agent, totiž premiér možná i důvěru. Sociální demokraté vzpomenou na své velké předchůdce a po 70 letech opět pustí k vládě komunisty, tentokrát převlečené do tmavě modra a s milými maskoty před kamerou (Stropnický, Pelikán). Staré dobré časy v přímém přenosu.
Policie musí fungovat
Ostatně i ti tradiční komunisti, pěkně třešňově červení, si možná přijdou na své. Vláda patrně projde s jejich tichou podporou a oni se tak budou moci těšit na pár teplých míst ve státní správě. Třeba tam ještě najdou stoly, které kdysi nakoupili. A rámy na obrazy – akorát kdo z nich sundal toho Gottwalda? budou se ptát. Vrátit do původního stavu!
Předseda komunistů Vojtěch Filip se pak ještě v nedělní debatě na Primě vrátil k tomu nešťastnému incidentu z devětaosmdesátého – zásahu policistů proti demonstrantům na Národní třídě. „Já opravdu nevnímám to, že by tohle mělo být něco špatného, protože my potřebujeme, aby se lidé cítili bezpečně a policie fungovala,“ vysvětlil. Přesně tak, pracující lid se přece necítí dobře, když mu na ulici pokřikujou nějací paviáni z vysokých škol. A ještě k tomu nějaké nemístné řeči o svobodě, no hanba. Policie musí fungovat.
Oplotit a nechat vychcípat
Dále Filip připomněl, že v Praze docházelo i k tvrdším policejním zásahům. Jeho kolega, svého času člen ÚV KSČ a otec zmiňovaného poslance Zdeňka Ondráčka Jaroslav Ondráček zase nedávno v televizním dokumentu tvrdil, že měli komunisti Prahu v roce 1989 oplotit a nechat vychcípat. Tak vidíte, ještě na ně byli tehdy mírní.
Výročí února 1948 vyšlo komunistům všech barev, jak se zatím zdá, perfektně. Příští rok to zase bude 30 let od jiného převratu – toho sametového. Že by do té doby začala opět vítězit „druhá strana“? Uvidíme. Poslední týden se už ale opravdu zdálo, že se kyvadlo dějin musí zase jednou vychýlit jinam. Od obušků k máničkám, chcete-li.
