Vzbouření v Česku, „převrat“ na Slovensku. A my se pořád vysmíváme Polákům a Maďarům
Je to jedna z oblíbených disciplín českých médií, ale i některých našich politiků. Zpochybňovat vývoj v Polsku či v Maďarsku, aby u toho v rámci Visegrádské skupiny více vyniklo, jak fungujeme my. Začalo to už za komunismu, pokračoval s tím v 90. letech Václav Klaus a přetrvává to dodnes. Problémem pro nás ale je, že Polsko a Maďarsko vykazují větší známky stability, než si je ochotna většina Čechů i bruselská centrála EU přiznat.
Zatímco u nás se demonstruje proti premiérovi Babišovi, prezidentovi Zemanovi, komunistické mlátičce Ondráčkovi a vidíme u toho excesy Tomia Okamury, má například polský kabinet vysokou podporu a vládnoucí strana Právo a spravedlnost trvale překračuje voličskou podporu 40 procent. To trvá už více než dva roky. Jistě, i v Polsku se často demonstruje proti vládě, nebo za vládu. Jenže jsou to půtky v jiné rovině – jde o vyjádření zcela rozdílného ideového pohledu na svět, který se promítá i do života společnosti. Poláci se přou do krve o politiku, ale nikdy jim nesahejte na jejich zemi a některé věci z minulosti. Proto by poslance Ondráčka hnali všude v Polsku svinským krokem.
Naši partneři z Visegrádské skupiny někdy situaci u nás nerozumí. „V Polsku by Andrej Babiš nemohl vyhrát volby a stát se premiérem. Kvůli jeho minulosti by to nešlo, navíc když je trestně stíhaný,“ řekl mi při mé lednové návštěvě Varšavy známý polský novinář a spisovatel Igor Janke. Někdy Poláci dokonce utrousí poznámky, že je divné, že máme „prezidenta-alkoholika“, který nadbíhá Rusku. Tomu se těžko oponuje. Zejména proto, že Poláci jsou naprosto prozápadní a Rusko vidí nadále jako potencionální hrozbu.
Navíc polská ekonomika, na rozdíl od české, roste nepřetržitě od roku 1990, což je fantastický vývoj. A přes všechny vášnivé spory s EU podporuje členství v evropské organizaci kolem 90 procent Poláků.
Podobně přezíravě jako Češi v případě Polska, se dívají Slováci na Maďarsko. Jenže u našich sousedů se hovoří o politickém převratu, premiér Fico vede válku s prezidentem Kiskou a vše rámuje poprava novináře Jána Kuciaka. V Maďarsku se mezitím připravují na volby, které budou 8. dubna. Fidesz, vládní strana premiéra Viktora Orbána, má v průzkumech přes 50 procent voličské podpory. Navíc to byl právě Orbán, který díky rázným opatřením pomohl alespoň omezit migrační tsunami v roce 2015 a 2016. Byl za to Bruselem a Berlínem haněn, ale čísla a fakta hovoří pro něj. Místo abychom ho oceňovali, je i v Česku pomlouván.
Kariéra Roberta Fica od začátků po současnou krizi a střet s prezidentem Kiskou přehledně >>>
V českých médiích, a přidávají se i někteří politici, se proto opakovaně objevuje nesmyslné tvrzení, že Polsko a Maďarskou jsou „evropským problémem“. V čem? Že si nenechají diktovat? Že oponují v některých věcech Evropské komisi? Že více vyznávají politiku založenou na národním státu? To přece není žádný zločin. Vyplývá to z polské a maďarské historie, tradic a zvyků. Na ponižování se před někým máme v Evropě spíše jiné národy.
Po posledním vývoji v České republice a na Slovensku, by se nám teď mohli vysmívat Poláci a Maďaři. Oni to ale nedělají. Mají spíše vážné obavy z toho, jak se to vyvine. Mezi Německem a Ruskem jsou národy střední Evropy odsouzeny k co nejširší spolupráci, jen tak přežijí. Bohužel zejména u nás, to mnoho lidí vůbec nechápe.
