O podstatě ruské státní lži
Ruský jedovatý plyn vyrobili v ČR, nebo na Slovensku, ve Švédsku a možná i v USA. Tak pravila ruská vláda a podala jakési nepochopitelné důkazy.
Je to stále stejné: Rusové vždy, když jsou v něčem nepěkně namočeni, nahází na událost bez ladu a skladu spoustu lží, bez ohledu na to, že se navzájem vyvracejí, že nejsou podložené fakty či nejsou vůbec možné. Ba naopak, čím nesmyslnější ty lži jsou, tím užitečnější. Rusové je vypouští všemi možnými ústy, často i zahraničními. Smyslem té změti lží a poloreálných zpráv je vytvořit dojem, že všechny zprávy jsou si nějak rovny, že jsou možné a že se věc, původně zcela jasná, musí pořádně a objektivně do ztracena samotnými Rusy vyšetřit. Pravda v té džungli vypadá jako jedna z mnoha dalších rovnocenných verzí. Proto tedy výroba ruského jedu v ČR či Stokholmu. Bývají u toho naprosto přesné, leč nevěřitelné či nesouvisející důkazy. Například, že Ivan Petrovič viděl na nádraží ve Varšavě podezřelé bedny, bedny, nebo že někdo odjel do USA přímo z Petrohradu!
Rusové využívají praktiku, kterou za války vynalezla britská dezinformační služba. Zavalila Němce tolika různými protichůdnými a zaručenými zprávami o času a místě vylodění spojenců, že z toho byli Němci naprosto zblblí. Skoro každá z těch zpráv byla možná, případně i pravděpodobná. Britové tak chránili zásadní strategickou informaci i pro případ, že by ji Němci objevili. Jak by ji asi rozpoznali v té mohutné záplavě klamných informací a proč by právě ona měla být pravdivá? Odvážným činem britské dezinformační kampaně bylo, že Němcům poskytli i pravdivou informaci o vylodění. Použili k tomu německého agenta, o kterém v Berlíně věděli, že ho Britové přetáhli a že do Berlína lže. O místě a času vylodění se proto Němci nedozvěděli nic, i když měly přesné a pravdivé zprávy.
Tento postup používají Rusové už léta. Je třeba to vědět a nezblbnout. Když je něco tajný ruský prášek, tak je spíš z Ruska, než ze Stokholmu, bez ohledu na tvrzení ruské vlády, která se brzy dopracuje prohlášení, že ruský jed je z Británie. Zcela v duchu Gogolova hejtmana, který zbil ženu rákoskou a byl z toho podezřelý. Podezření odvrátil slavným výrokem: Sama si nasekala! Ruská vláda čte Gogola, ale asi opačným směrem.
A je třeba pochválit prezidenta i Ovčáčka, že tentokrát zkrotili své bonmoty i urážky a řekli přesně, co za lumpárnu to ruské tvrzení je, byť mohli ohrozit ruský export. Je však smutné pochválit prezidenta za něco, co by mělo být samozřejmé.
