Kandidatura Jiřího Drahoše do Senátu je logická, jeho nové sdružení je ale prázdným plácnutím do vody
Poražený prezidentský finalista Jiří Drahoš oficiálně potvrdil svoji kandidaturu do Senátu ve volebním obvodu Praha 4. Zároveň oznámil založení apolitického a nebyznysového projektu Společně pro Česko, jehož posláním má být „řešení důležitých společenských témat a jejich prosazování napříč politickým spektrem“.
Zatímco Drahošova kandidatura do Senátu se čekala, založení nového nepolitického spolku není ničím jiným než prázdným plácnutím do vody. Z minulosti je totiž známo, že podobná uskupení, platformy či výzvy nic nezměnily a nedokázaly. A co hůř, brzy se staly terčem posměchu a pak tiše vyšuměly.
Přestože ještě nejsou známa jména všech uchazečů o senátorský post za inkriminovaný pražský volební obvod, lze už nyní odhadovat, že Jiří Drahoš bude patřit mezi hlavní favority.
Svým postupem do prezidentského finále vešel ve všeobecné veřejné povědomí a především v pražských volebních okrscích byla jeho převaha nad Milošem Zemanem drtivá. Jistě, stála za ní bezpochyby i skutečnost, že jej volili všichni, kdo nechtěli Zemana.
Senátní volby budou důležité
Přesto se domnívám, že velká část Drahošových někdejších příznivců jej neopustí a ve světle toho, co nyní na české politické scéně předvádí duo Zeman – Babiš, mu to na podzim v senátních volbách hodí znovu.
Letošní souboj o třetinu Senátu bude velice důležitý, ne-li přímo klíčový. Bude se hrát o to, zda se tu alespoň v jedné komoře parlamentu podaří udržet protiváhu proti novému pojetí výkonu moci v podobě, v jaké jej předvádí Miloš Zeman i Andrej Babiš.
Půjde tu o to, zda si většinu v této horní komoře udrží strany, které se proti tomuto tandemu vymezují a varují například i před účelovými změnami ústavy. A Jiří Drahoš, stejně jako někteří další neúspěšní prezidentští kandidáti (kteří zcela nepropadli, ale naopak překvapili) v očích veřejnosti splňují požadavky na onu pomyslnou hráz, která je schopna rozpínavosti tvůrců nových politických pořádků vzdorovat.
Tito kandidáti mají výhodu, že sice budou kandidovat jako nezávislé osobnosti, ale k jejich podpoře se přihlásí řada etablovaných stran, které by sice mohly postavit svého kandidáta, ale s vysokou pravděpodobností by pohořely již v prvním kole.
Drahošovo sdružení nedává smysl
Ale zatímco kandidaturu Jiřího Drahoše do Senátu je třeba označit či ohodnotit jako logický krok, nad založením jeho sdružení Společně pro Česko je naopak nutno nechápavě zavrtět hlavou.
Z minulosti je totiž více než patrné, že chce-li někdo v Česku něco změnit, musí se obrnit a vyrazit na tvrdou politickou zteč do první linie. Tam se rozhoduje.
Moudrých sdružení plných ještě moudřejších lidí jsme tu měli za posledních 25 let několik. Ve svých začátcích měly tyto pokusy mnohdy masovou podporu (například výzva Děkujeme, odejděte), nakonec se však rozpadly na prach a za chvíli po nich neštěkl ani pes.
Možná to bylo tím, že se jednotlivé tváře v nich bály přímé politické konfrontace, anebo se tyto síly nakonec rozklížily svojí názorovou a osobnostní různorodostí a neslučitelnými očekáváními a zájmy. Něco takového hrozí i chystanému Drahošovu projektu.
Změna jen přes volební střet
Změnu ve společnosti i politickém dění lze nastavit jen skrze přímou a aktivní účast v politice. Nikoliv tedy přes navrhování různých opatření či zákonů, se kterými pak budou aktéři obíhat kanceláře na Malé Straně a zjišťovat, zda se k nim někdo náhodou přidá či nikoliv.
Česká politická scéna na přelomu loňského a letošního roku zažila dvojí politický střet i otřes. K moci se dostali lidé, kteří ve volbách sice uspěli, ale velká část národa se proti nim ostře vymezuje.Je logické, že nespokojení lidé hledají způsoby a cesty, jak tuto napěchovanou frustraci a touhu po odplatě využít. Letošní podzimní volby jsou pro ně a jejich snahu vhodnou příležitostí. Možnost změny je však nutné vybojovat jen a pouze v přímém volebním střetu. Představa, že toho lze docílit jinak, je nepochopitelná naivita.
