Právník Rozehnal: Klaus mladší se mýlí, politika do škol patří. Musí tam patřit
Václav Klaus ml. uvedl, že by jako ředitel školy nedal volno studentům, kteří na ulici demonstrují za dodržování ústavních zvyklostí, protože politika do škol nepatří. Takový přístup je však v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, která u nás platí již od roku 1991.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zabezpečit dítěti právo svobodně vyjadřovat názory ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost. Dítě má podle Úmluvy právo na svobodu projevu, svobodu myšlení, svědomí a pokojného shromažďování.
Zdravý vývoj dítěte vyžaduje kromě jiného i pomoc při rozvoji jeho vnímání dobra a zla, práva a bezpráví. Děti jsou jednou z nejslabších skupin ve společnosti. Pokud společnost nevnímá děti jako hráče na politickém poli a nezahrnuje je do sféry veřejného života, omezuje tím jejich participativní práva zaručená Úmluvou.
Politika do škol patří
Děti tráví velkou část svého dne ve škole. Z povahy věci jsou v rámci vzdělávajícího procesu nuceny poslouchat ty, kteří nad nimi mají moc a vystupují ve vztahu k dětem jako silnější osoba.
Škola však není pouze místem pro vzdělávání, ale i místem, kde vzniká velké množství sociálních vazeb. Školy jsou proto velmi vhodným místem pro získání vědomostí o politice a pro angažovanost v politice. Pokud bude dětem v angažovanosti v politice ve školách bráněno, těžko můžeme očekávat, že se mladí lidé poté, co se stanou voliči, budou o politiku vůbec zajímat.
Informovaným voličem se člověk nastane ze dne na den
Schopnost vyjadřovat se k politice je dovednost, kterou se lidé musí naučit, a škola je právě takovým místem, kde lze tuto dovednost získat. Děti se ve škole nemají učit jen matematiku a chemii, ale mají být vzdělávány také tím způsobem, aby se z nich stali dobří občané, kteří jsou prospěšní své zemi. Informovaní a vzdělaní voliči jsou totiž největším nebezpečím všech nedemokratických režimů. Takovými voliči se však lidé nestanou ze dne na den, ale postupným vývojem, který jim společnost musí umožnit.
Schopnost dětí rozeznávat dobro a zlo, právo a bezpráví se vytváří na mnoha místech, a to v rodině, kroužcích, dětských partách, ale i ve škole. Podle Aristotela je člověk politickým zvířetem. Tím se ale nestane po ukončení školní docházky. Politickým zvířetem se stává postupně, v rámci svého rozvoje, který ve značné části probíhá právě ve škole. Pokud dětem budeme zabraňovat v rozvoji jejich schopnosti stát se takovým politickým zvířetem a držet je mimo politiku ve školách, zabráníme jim rovněž v jejich právu svobodně vyjadřovat názory tak, jak to vyžaduje Úmluva o právech dítěte.
Autor je právník.
