Nové verze české hymny vyvolávají vášně. Provokace? Ne, jen námět k diskusi
Protože jsem dělal do Reflexu rozhovor se skladatelem Milošem Bokem, který je autorem nových úprav české hymny, které byly představeny ve středu před polednem, vyslechl jsem si už minulý pátek jeho nahrávky. A hned jsem tušil, že se blíží názorová cunami, ve které se kolem nových verzí nebude šetřit i odsouzením, nadávkami a nepochopením. Instinkt mě v této věci nezklamal. Celá záležitost má ale širší rozměr: Dokážeme ještě vůbec o podobných otázkách normálně diskutovat?
Už na tiskové konferenci, kde rádio Vltava pouštělo poprvé pro veřejnost nahrávky nových verzí české hymny, se na sebe někteří novináři nevěřícně dívali a v jejich očích bylo vidět otázku: „To jako myslí vážně?“
No ano, vážně. Skladatel a dirigent Miloš Bok na podnět předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala připravil a nahrál čtyři verze hymny, které jsou na první pohled a poslech skutečně hodně jiné. Monumentálnější, hutnější, pochodovější. Více připomínají kantátu z vážné hudby než naši milou a sladkou písničku „Kde domov můj“, kterou mají celé generace pod kůží.
Nová verze hymny instrumentálně:
Záměrem Jiřího Kejvala bylo v roce stého výročí založení republiky vyvolat diskusi nejenom o podobě státní hymny, ale i o širším tématu vlastenectví, vztahu k národu. Výbušnější způsob než u toho předělat hymnu si ale Kejval s Bokem najít snad ani nemohli. Většina lidí je v těchto otázkách tradicionalistická až hrůza a nedopustí, aby jim někdo na „Kde domov můj“ sahal. Že na něj zprostředkovaně sahá Putin nebo čínský prezident Si Ťin-pching, to si dokonce představit někdo umí. Ale na hymnu? Ne! Ne! Ne!
Přitom je zde několik důležitých věcí, na které si Češi nikdy neodpověděli.
Nová verze hymny s vokály:
Když se rozpadlo Československo, tak se z hymny prostě ufikla slovenská část. Zatímco Slováci si ji doplnili o dávno existující druhou sloku, Češi se pořád tváří, že žádná druhá sloka neexistuje. Ta samozřejmě vznikla dávno, ale v podstatě ji nikdo nezná. Takže skladatel Bok nabídl i variantu v celé verzi. Proč o tom nezačít diskusi? Má se hrát celá verze, nebo jen ta obvyklá půlka?
Národní hymnu hrajeme málo
Zajímavé je i to, jak se vlastně česká hymna málo hraje. Od USA přes Francii až po Thajsko slyšíte hymnu těchto zemí poměrně často. Ve školách, na zasedání parlamentu i u jiných příležitostí. U nás jen u sportu či inaugurace prezidenta. Veřejnoprávní Česká televize (pokud nevysílá sport či nějakou zvlášť slavnostní událost) dává hymnu jen na přelomu roku. Český rozhlas podobně. Je to málo? Je to dost? Proč o tom nechceme diskutovat?
Miloš Bok je velmi osobitý skladatel a celou věc pojal po svém. Velmi moderně, s využitím jiné harmonie a instrumentalizace v hudbě. U naší hymny na to nejsme zvyklí. To samozřejmě může narazit na odpor. Ale opět: Nesmí už někdo ani nic navrhnout? Jde snad o život? Nebo tím stát ztratí miliardy? Nic takového. Možná to ale souvisí s tím, co Bok říká v rozhovoru pro Reflex: „Jsme zemí, kde není výjimečným lidem přáno, a to je na rozdíl od jiných národů naše velmi špatná vlastnost.“
Nová varze hymny se dvěma slokami:
Zabít téma hymny by byla škoda
Pokud si skutečně chceme hrát na vyspělý a moderní národ, zkusme diskusi o nových verzích hymny „přetrpět“ a něco z toho vyvodit. Pokud bude následovat pouze rychlá poprava tématu, byla by to škoda. Škoda pro nás všechny.
Nové nahrávky hymny vznikly 4. prosince 2017 v historických prostorách Smetanovy síně pražského Obecního domu, nahrál je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a nazpíval Kühnův smíšený sbor. Sólových partů se ujali Štěpánka Pučálková a Svatopluk Sem.
