Referendum už za rok? Zbytečný humbuk, nejspíš neprojde senátem
Uzákonění obecného referenda, to je politický sen nejen Tomia Okamury, ale i sociálních demokratů či Pirátů. V příštích letech se však jen těžko může stát realitou. I když má referendum aktuálně většinovou podporu mezi poslanci, dost pravděpodobně v příštích měsících a letech ani v omezené formě neprojde senátem.
Jestli se po loňských volbách něco očekávalo téměř s jistotou, pak to byla brzká dohoda na ústavním zákoně o obecném referendu. S návrhem, který už léta prosazují levicové strany, šlo do voleb i hnutí ANO, Okamurova SPD a Piráti. V současnosti už strany debatují v zásadě jen o konkrétních podmínkách, za jakých by se referendum vyhlašovalo a za jakých by platilo. Všechna jednání ale můžou být poslancům k ničemu – návrh by totiž minimálně v tomto volebním období jen těžko prošel senátem.
Ve sněmovně s přehledem
Nejdříve si ale shrňme situaci v dolní komoře, kde musí pro ústavní zákon zvednout ruku 120 poslanců. Ta je poměrně přehledná – referendum v nějaké formě podporuje ANO, SPD, KSČM, ČSSD a Piráti. To dohromady dělá přes 150 zákonodárců, tedy pohodlnou ústavní většinu.
První předpoklad k jejímu složení nicméně je, že se všechny strany shodnou na jednom návrhu, což bude patrně znamenat velké ústupky od SPD. Hnutí ANO i další strany totiž odmítají referendum o vystupování z mezinárodních organizací, stejně jako nulové hlasovací kvorum. Specifické požadavky mají i Piráti, bez jejich hlasů by se ale návrh mohl nakonec obejít. Podle nejnovějších informací by referendum mohlo sněmovnou projít ve variantě, která pro platnost hlasování počítá s účastí nejméně třetiny voličů.
Pohled do senátu, kde ústavní zákon potřebuje třípětinovou většinu, nabízí příznivcům referenda pesimističtější pohled. Při zběžné analýze složení senátorských klubů vychází jednoduché počty: Jenom senátoři zvolení za strany, které referendum odmítají, dávají dohromady přes dvě pětiny křesel, a to nepočítáme spoustu nezávislých senátorů, z nichž by se taky část postavila proti. Negativní stanovisko pak ke všelidovému hlasování zaujímá i senátní ústavní komise.
A po volbách?
Otázkou nyní je, jak s výše zmíněnými počty zamíchají podzimní volby do horní komory. Dalo by se čekat, že ze svého silného klubu pár křesel ztratí ČSSD, která zatím stále hledá sama sebe. Strany od středu doprava se chystají v podpoře několika kandidátů spojit dohromady, už v břenu například oznámila ODS se Starosty, TOP 09 a Zelenými podporu kandidatuře rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka.
Na druhou stranu můžou svých prvních pár křesel získat i Piráti či SPD, dvoukolová volba ale hraje do karet konsenzuálním kandidátům – tedy těm ze spíše mainstreamových stran. Piráti navíc hodlají tvrdošíjně stavět své lidi i do obvodů, kde budou mít v soutěži o liberální voliče omezené šance, například na Prahu 2 a 3, kde kandiduje kometa prezidentských voleb Marek Hilšer.
Celkově se zdá, že je debata o referendu zbytečně horlivá na obou stranách. Ačkoli ho měla v programovém prohlášení už Sobotkova vláda, vypadá to, že ani za jedné z Babišových vlád se jej možná nedočkáme. A pokud ano, téměř jistě bez možnosti hlasování o vystoupení z EU či NATO – k tomu by musela mít v obou komorách většinu SPD s komunisty. Důvod je jednoduchý – Andrej Babiš a jeho image v Evropě, kde má víc než dost zájmů a kde si potřebuje uchovat pověst liberála.
