Kauza Koukalová a ženy ve sportu: Místopředseda ČOV na gender pranýři
V minulém týdnu jsme se v hlavním tématu Reflexu věnovali knize biatlonistky Gabriely Koukalové, která se v ní ne úplně šťastně vyrovnává se svými vnitřními sportovními i osobními běsy. O názor na její případ jsme požádali místopředsedu Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka, někdejšího úspěšného volejbalového trenéra, jinak též pravidelného přispěvatele našeho týdeníku.
Zdeněk Haník její příběh chápe jako důsledek tlaku na sportovce, jenž panuje v současném vrcholovém sportu, a tvrdí, že ženy jej kvůli své přirozenosti a předpokladům zvládají daleko hůře než muži. Dokládá to různými příklady a přiznává, že on sám na ženách obdivuje jiný typ hrdinství než vítězství ve válce zvané vrcholový sport – starost o děti, muže, mimo jiné schopnost vybudovat rodinnou pohodu.
Nad jeho textem se strhla polemická mela nejen na našem webu i sociálních sítích, ale také v části ženské sekce Reflexu. Kritici Zdeňka Haníka interpretovali jeho úvahu Ženy chtějí remizovat téměř jako výzvu ke zrušení ženského vrcholového sportu, a to i přesto, že nic takového podle mého nespáchal. Zaznamenal jsem i kritické hlasy, vyzývající, aby byl Zdeněk Haník „odejit“ z Českého olympijského výboru, protože urazil minimálně ženskou polovinu svazu, kterou by měl reprezentovat a hájit. Že prý svým názorem na roli žen ve společnosti patří někam do začátku minulého století.
Ani mě nenapadne odsuzovat ženy, jež páně Haníkův text urazil a které se proti němu ohrazují. Nemá to smysl. Navíc mám respekt k nepředstavitelné dřině, kterou vrcholové sportovkyně absolvují, aby dosáhly úspěchu. Některý sport v ženském podání se mi líbí, jiný ne. Ale totéž platí pro ten mužský. Ale za všech okolností budu proti jakémukoliv novodobému honu na čarodějnice, což je situace, kterou některé aspekty nesouhlasu se Zdeňkem Haníkem připomínají. Vítaná a zdravá polemika s kontroverzním názorem se začne postupně zvrhávat v jeho potírání i s jeho nositelem, včetně jeho práva zastávat jakoukoli veřejnou funkci.
Pořád doufám, že jen maluji gender nebo politickokorektní čerty na zeď. Vždy jsem si totiž myslel, a zatím si i myslím, že naše země je vůči extrémním výstřelkům těchto módních ideologií poměrně imunní. A že u nás nemůže dojít k podobným šílenostem, jako když se jistá technická univerzita v Británii rozhodla přijímat na školu děvčata bez zkoušek z matematiky a fyziky jen proto, aby vyrovnala jejich genderově nevyvážený počet v technických oborech na škole, nebo že u nás budou na školách učit profesorky, jež tvrdí, že matematika je rasistická, jako se děje na některých amerických univerzitách.
Uvidíme, co se bude dít dále a jestli bude Zdeněk Haník kvůli svému názoru na ženy a moderní vrcholový sport lynčován na nějakém gender pranýři. Zatím si přečtěte velkou polemiku v úvodu aktuálního Reflexu a učiňte si sami názor, jestli si to zaslouží.
Podle mě rozhodně ne.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
