Reforma školství: Podporujme rázné zvyšování fyzické aktivity a zdatnosti dětí, na peníze nehleďme
Jedním z evergreenů každé vlády je zlepšení školství. Ostatně na kvalitě školství stojí naše budoucnost. Pravda, s tím krapet nerezonuje, že největší bitva mezi (budoucími) koaličními partnery probíhá především o tzv. silové resorty a zájem o MŠMT stojí trochu stranou. Rád bych v této glose poukázal na jeden opomíjený problém.
Jak známo, v Česku v posledních letech opravdu výrazně přibylo obézních dětí. Mnoho dětí je navíc stále více nemotorných. Je fakt, že mnohým babičkám připadají jejich malí nešikovní cvalíci roztomilí, nicméně (nejen) ze zdravotního hlediska to není určitě dobré.
Mnohé matky či babičky se dokonce chlubí (!) na (a)sociálních sítích: Ten náš XY (jméno neuvádíme ni v náznaku z obavy před blížícím se GDPR) sice neumí udělat kotrmelec, ale co on dokáže s iPadem, to byste, holky, nevěřily.
Zlepšeme to! Čím dříve, tím lépe!
Velice bych proto apeloval na zvýšení množství hodin tělocviku z dnešních dvou hodin na alespoň čtyři hodiny týdně. Jsou státy, kde mají děti povinně tělocvik ve školách dokonce denně, k těm bychom se měli přiblížit.
Někdo namítne: Kdo to zaplatí? A je to zcela náležitá otázka – správně říkal již velký ekonom Milton Freedman: There’s no such thing as a free lunch! Zkrátka a dobře, v tomto světě neexistují obědy zdarma, vždy je musí někdo zaplatit, to platilo za Klause, za Kalouska stejně jako nyní za Babiše.
Vše je otázka priorit! Myslím, že zvýšení počtu hodin tělocviku by k nim mělo v Česku bezesporu patřit. Pro ilustraci, když nyní Kometa Brno vyhrála hokejovou extraligu, hned se objevil premiér v demisi Babiš s tím, že Brno si zaslouží novou hokejovou halu za jeden a půl miliardy. Při vší úctě k brněnským hokejovým profesionálům, víte, kolik hodin tělocviku by se dalo „pořídit“ jen díky tomuto jednomu jedinému stadiónu?
Nejsem politik, proto se nemusím zalíbit všem a mohu říci otevřeně: Preferujme spíše peníze do tělocviku, pohybu a sportu obyčejných dětí, ale i dospělých občanů, mj. na úkor dotací do vrcholového sportu.
Citovaný vrcholový sport by měl být, dle mého soudu, financován především ze soukromých, ne státních peněz. Notabene spousta našich vrcholových sportovců s oblibou zdaňuje své příjmy v daňových rájích (například Monako), takže nemůže eticky legitimně očekávat, že stát bude štědře platit rozvoj „jejich“ vrcholového sportu. Nelze holt steak sníst a současně i mít.
Závěr
Zvýšení sportovních a pohybových aktivit (nejen u dětí) by dozajista napomohlo k lepšímu zdravotnímu stavu obyvatelstva.
Máme za to, že by bylo určitě lepší, aby Česko bylo ve světě známo jako země krásných zdravých vysportovaných lidí. Než tím, zda jsme měli na té které olympiádě sedm, nebo čtyři takové či makové medaile. Samozřejmě nic proti vrcholovým sportovcům, mj. plní i užitečnou roli vzorů pro mládež, ale priority veřejného sektoru by měly ležet jinde – tedy v důslednější podpoře sportu a častého pohybu pro všechny.
Autor je právník a publicista
