Má v dnešní době ještě smysl podpora turistiky z veřejných peněz? Přecpaná je nejen Praha
Nikdy v historii necestovalo z turistických a rekreačních účelů tolik lidí jako dnes. To přirozeně neplatí jen pro bohatnoucí Česko, ale je to fenomén takřka celoplanetární. Dříve turisticky cestovali de facto jen boháči, nyní kdejaký řemeslník či prodavačka ukazuje kamarádům na sociálních sítích dovolenkové fotky z Thajska, USA či Karibiku.
Dovolenou v Itálii či Řecku dávno nikoho neohromíte, děti rodičů trávící prázdniny v Česku jsou pokládány takřka za „socky“. Ergo kladívko, dříve byla turistika brána výhradně jako něco vysoce pozitivního, hodného tedy podpory z veřejných zdrojů — lidé poznají nové kraje, podívají se po památkách, města, kraje či celé státy naopak následně získají nezanedbatelný příjem z turistického ruchu.
Kdo se vymezil proti podpoře turistického ruchu a cestování, byl pokládán za zpátečníka. Ještě dnes můžeme zaslechnout hlasy, které nás nabádají, abychom si vzali příklad z toho, že jiný stát či region dává na turistiku víc peněz. A že bychom turisty měli „přilákat“ k nám.
Z veřejných peněz byly a jsou mj. placeny billboardy: Navštivte náš kraj či město – a následuje více či méně zdařilý slogan „o neopakovatelných zážitcích v neopakovatelném kraji“. Člověk si říká, zda by řádný (krajský či městský) hospodář neměl raději zmíněné veřejné peníze investovat do domovů pro seniory či sportovišť pro děti.
Karta se obrací
Nicméně když je něčeho moc, tak je toho příliš. Když sníte jednu klobásku, pochutnáte si. Když jich sníte dvacet, bude vám hodně špatně. Totéž platí i pro turistický ruch. Ostatně už slovo ruch naznačuje následky, jež turisté způsobují. Spoustě lidí to začíná čím dál tím více vadit.
Turisté spoluvytvářejí například dopravní zácpy, nedostatek parkovacích míst a ruší noční klid. Kvůli turistickému průmyslu spousta dříve malebných míst zdegenerovala, na mnohá proslulá místa je dnes zájezd spíše za trest.
Obyvatelé Barcelony či Benátek již opakovaně demonstrovali proti zahlcení turisty. Už jich tam tolik nechtějí, vše má své meze. Dalším ukázkovým příkladem je nizozemská metropole. Před deseti lety napumpoval Amsterodam veřejné peníze do turistiky, aby se prý vzpamatoval z globální krize. Nyní amsterodamská radnice složitě řeší, jak město uchránit před následky turistického „molochu“, který sama nizozemská veřejná správa stvořila.
Komunální volby a přísliby pro zpovykané…
Ostatně blíží se komunální volby. K oblíbeným slibům mnohých uskupení patřila podpora turistického ruchu: přivedeme k nám do Benešova, Hradce či Opavy více turistů. Uvidíme, zda se obdobné sliby budou opakovat i při těchto volbách. Respektive, zda je voliči vyslyší, či spíše oslyší.
Notabene slibovat získání více turistů například v Českém Krumlově, v centru Brna anebo Praze může jen opravdu nerozumný politik.
Na závěr si můžeme volně v parafrázi zanotovat s legendárním Ivanem Mládkem: Turisti, turistky, turistčata, nelezte do Prahy, již je značně přecpaná, zůstaňte si ve své rodné vísce dudlaj, dudlaj, dá…
Autor je právník a publicista
