Sestavování české vlády: Belzebub se skrývá v detailech
Renomované agentury pro výzkum veřejného mínění zjistily, že v Česku stále existují ještě skoro čtyři procenta občanů, která sledují (ne)konečný příběh – sestavování vlády s důvěrou.
Jak známo, ČR si zanedlouho může vysloužit nehezké prvenství státu, ve kterém sestavování vlády v novodobé historii trvalo nejdéle. Premiér bez důvěry Andrej Babiš sice prozatím nedosáhl rekordních osmnácti měsíců, tak dlouho se skládala vláda v Belgickém království, avšak prozatím nic moc nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k rychlému ustavení legitimní plnohodnotné české vlády. Tedy vlády disponující důvěrou Poslanecké sněmovny, jak si to žádá naše norma norem – Ústava ČR.
Od voleb jedna trampota střídá druhou. Aktuální komplikace: Hlavy „pomazané oranžové socdemácké“ více či méně otevřeně přiznávají, že nejstarší česká politická strana je značně vnitřně rozklížena. Z čehož logicky plyne, že rezultát vnitrostranického referenda, který se notabene dozvíme až někdy v polovině června, může všechno úsilí poslat do řepky, pardon, do kytek.
Navíc prezidentu Zemanovi nijak moc nevadí, že je Česko bez vlády s důvěrou. Někdy se zdá, jako by si v tomto provizóriu liboval. Nicméně o tom psali již mnozí, já svou dnešní glosu pošlu jiným směrem. Nyní stručně upozorním na jeden podstatný opomíjený detail, a jak známo, belzebub se skrývá právě v zdánlivých maličkostech.
Demise po prvoinstančním odsouzení
Andrej Babiš se opakovaně a důrazně vyjádřil k požadavku „oranžových“ na to, aby se do koaličního paktu zakotvila povinnost člena vlády rezignovat, pokud bude prvoinstančně (!) odsouzen. Nevidí prý k tomu žádný relevantní důvod.
Citovaný požadavek sociálních demokratů, aby povinně rezignoval člen vlády, jenž bude prvoinstančně (!) odsouzen, mi jako právnímu teoretikovi trhá (nejen) uši a duši.
Je to taková hodně ošemetná podmínka. Laikovi možná přijde na první dobrou tzv. v cajku, přemýšlivějšímu právníkovi ovšem nikoliv.
Alibismus ČSSD
Nalijme si čistého piva: jestliže je někdo odsouzen prvoinstančně, tak je odsouzen nepravomocně. A na nepravomocně odsouzeného se v demokratickém právním státě musí pohlížet jako na nevinného, to vědí i studenti prvních ročníků právnických fakult. Někdo jistě opáčí: V politice přece platí presumpce viny! Na politiky musí být přísnější morální metr. Potom podmínka z oranžového think tanku nedává už naprosto žádný smysl.
V tom případě by měla ČSSD 1878 do koaliční smlouvy s hnutím ANO 2011 dát jasnou žádost, že členem vlády (včetně postu jejího předsedy samozřejmě) se nesmí stát trestně stíhaná fyzická osoba. To by bylo jediné mravně korektní řešení.
Prvoinstančně (!) odsouzen je polovičatá podmínka, která asi nejen autorovi této glosy přijde jako alibistická vykutálenost – oranžový starobylý vlk se (trochu) nažere a řepkový král zůstane celý.
Autor je právník a publicista.
