Rom, Nerom, Čech, Nečech. Kdo je vlastně kdo?
Tak jsem se dozvěděl, že můj takřka tříletý syn není Čech. Jak to? Jednoduše. Píše se to ve zprávě Evropské komise proti rasismu a netoleranci, v níž sice chválí náš stát za zavedení bezplatného povinného posledního ročníku školky, ale zároveň vyzývá české úřady, aby sledovaly, zda opatření pomáhá snížit rozdíly mezi neromskými a romskými dětmi.
Z toho logicky vyplývá, že syn není Čech, jak jsem si původně myslel, ale Nerom, a to přesto, že jako Čech docela vypadá. Což mu ovšem není nic naplat. Naštěstí jsem ono evropské doporučení nečetl před tím, než jsme toho našeho malého Neroma přihlašovali do školky; měl bych totiž cukání do kolonky „národnost“ vepsat Nerom. Když to přece tvrdí Evropská unie...
A taky jsem si říkal, že kdyby se tento politickokorektní přístup evropských antirasistických institucí (které jsou ovšem zcela rasisticky od sklepů po střechy napěchovány samými Neromy) k označení národností rozšířil i do dalších oblastí našeho jazyka, dost by to zjednodušilo situaci. Nemuseli bychom rozlišovat mezi Italy, Maďary, Číňany, Brazilci, na světě by totiž rázem existovali jen Romové a Neromové.
Možná by se jen musely přijmout nějaké ty výjimky. Jako ostatně vždycky, když se zavádí nějaká bohulibá novinka. Aspoň u sportovních utkání zachovejme dosavadní status quo, protože takový přenos z finále mistrovství světa v hokeji nebo fotbale, ve kterém by proti sobě nastoupilo mužstvo Neromů proti Neromům, by mohl přece jen působit trošku zmatečně.
Když jsem četl onu zprávu evropských antirasistů, napadla mě kacířská otázka: proč vlastně neoznačovat děti (ale vlastně i dospělé) výrazem Čech a Nečech? Vždyť jaký je to rozdíl proti Romovi a Neromovi? Já vím, to neprojde ani ze srandy...
Zajímavé ovšem je, jak občas bdělost našich hlídačů politické korektnosti zcela ochabne. Když se nedávno psalo o tom, jak v Británii zatkli Čechy, kteří obchodovali s lidmi, kolega novinář Ivan Brezina si dal tu práci a v britském tisku našel jejich jména (Tancoš, Tancošová, Dzurková, Kurejová) i fotky a zjistil, že jsou to Češi, asi jako byli nedávno Nizozemci ta partička, co v Praze málem zabila v restauraci číšníka. Proč média o zatčených kuplířích v Británii nenapsala, že šlo o Romy, když už my ostatní máme být Neromy?
Poslední věty, něco jako vzkaz oněm Neromům z Evropské komise pro potírání rasismu: Těm, kterým je ona novela o povinné předškolní docházce původně určena, je úplně jedno, jestli se snižuje rozdíl mezi jejich a neromskými dětmi. Stejně jako je jim lhostejné, že jim za neposílání ratolestí do jakéhokoli typu vzdělávací instituce hrozí postih.
Vzdělání vlastních potomků je jim prostě zcela ukradené. Ona „inkluzívní“ novela pouze přivodila nekonečné byrokratické patálie samotným školkám a neromským (ach jo) rodičům. Ti se totiž až dosud mohli svobodně rozhodnout, jestli připraví své dítě na základní školu bez předškolní výchovy, nebo ne. A taky jim bylo jasné, zda se jim vlastně narodil Čech, nebo Nerom.
