Královská svatba odhalila pravou tvář Windsorů. A není to příjemný pohled
Svatba prince Harryho a americké herečky Meghan Markleové dopadla dobře. V sobotu 19. května si v kapli sv. Jiří ve Windsoru řekli své ano. Marketingová a mediální kampaň tak byla zdárně dovedena do konce. Miliónům žen ukápla u televize slza, Britům na poličkách přibyl nevkusný hrníček s podobiznou páru a rodinný byznys dostal nový impuls. Ódy na svatební šaty, George Clooneyho a Dianin prsten ale upozadily důležitý projev, který byl pronesen během obřadu. Ten zastihl překvapené nejen „globální“ diváky, ale i královskou rodinu. Americký pastor Michael Curry mluvil v emotivním kázání o ohni. Zdá se, že jím Meghan Markleová spolu s pastorem nedopatřením obnažili ubohost rádobyvznešeného smyslu současné monarchie i jejích urozených představitelů.
Většina z nás na otázku, proč vlastně otevíráme články o svatbě dvou jistě pohledných a sympatických, jinak ale z pohledu nástupnictví na trůn méně významných lidí, neumí odpovědět. Ze zájmu o britskou královskou rodinu, její nové potomky, svatby, korunovace a pohřby nicméně Británie solidně profituje už dobrých několik desetiletí. Otěže rodinného byznysu začali v posledních letech od stárnoucí královny přebírat její vnukové. O stát se, jak se u nás říká, zatím zasloužili především sličnými manželkami.
Windsorové jsou jaksi automatickou součástí britské identity. Zároveň však zastřešují důležité odvětví britské ekonomiky, které se s upadajícím reálným vlivem země ve světě dere čím dál více do popředí. Kulturní dědictví a národní historie jsou magicky působící turistické tahouny. Uchráněn před nimi člověk dnes není ani za hranicemi Británie. Jak jinak si vysvětlit, že ať už český divák přepnul v sobotu odpoledne na kteroukoliv stanici, všude byl Harry s Meghan? Dokonce i tam, kde se živé přenosy nosí maximálně 1. ledna.
Vše šlo v sobotu dlouho podle plánu. Během hodinového defilé hostů dostaly tradicionalistky vévodkyni Kate s roztomilými dětmi, sportovní fanynky Serenu Williamsovou a Davida Beckhama a feministky Amal Clooneyovou. Zbytek žen obstaral Tom Hardy. Krásná princezna Meghan vešla do kostela, Charles ji odvedl k oltáři a hodnostáři anglikánské církve začali konat.
Zlom nastal ve chvíli, kdy před svatebčany předstoupil černošský pastor Michael Curry se svým kázáním. Uměřenou atmosféru, již nelze neidentifikovat jako ryze anglickou a která obřadu vládla do té doby, vystřídala Curryho divoká jižanská emocionalita. Výstup trval dlouhých třináct minut. Pastor vzpínal ruce, dramaticky zvedal hlas a zase jej ztišoval. O síle lásky mluvil s takovým zanícením a vášní, že se u obrazovek k vlastnímu překvapení dojímali i zarytí republikáni. Vlastně si šlo jen těžko představit lepší oslavu nejsilnějšího lidského citu, jeden z jehož projevů náhodou živě sledovaly milióny lidí na celém světě.
Romantická nota však byla v celkovém kontextu upozaděna univerzálním apelem na nic menšího než na morální obrodu lidstva. Curry citoval Martina Luthera Kinga: „Musíme objevit sílu lásky, vykupující sílu lásky. Když se nám to podaří, přetvoříme tento starý svět ve svět nový.“ Mluvil o naději pociťované v nejtemnějších časech jižanskými otroky.
V Curryho slovech tak byla zcela zřetelně obsažena ozvěna vztahu mezi předky Harryho a předky Meghan. Nejednalo se ovšem o žádné nevhodné obviňování, či dokonce vyčítání. Pastor se naopak snažil v přítomných probudit pocit sounáležitosti a radosti z toho, že je pár dokázal spojit v přátelství a náklonnosti. Curryho slova se však setkala s odezvou, která má sílu obnovit zvěsti o odlišné krvi aristokratů.
Kamery zachytily, jak královskou rodinou zmítají rozličné emoce. Charles během snahy potlačit smích nezdravě zrudl, královna se nervózně ošívala, Kate se marně snažila skrýt úšklebek a Harryho sestřenice Zara dokonce na výjev zírala s otevřenou pusou. Nadpozemsky krásný gospel, který po kázání provedl soubor Karen Gibsonové, už sklidil „jen“ kamenné tváře.
Říká se: „Proti gustu žádný dišputát,“ zde však nešlo o vkus, ale o úzkoprsost volající do nebe v kombinaci s arogancí. Neochota přiblížit se kultuře, z níž vzešla Markleová, celou velkolepou misi královské rodiny najednou rozkulhala. Na rozdíl od Meghan Markleové a Michaela Curryho totiž Windsorové ukazují zpět do minulosti, a ne do budoucnosti. Nepředstavují autentickou vizi, ale zbytný anachronismus.
Je možné, že rodinný podnik Windsorů jednou díky staletím setrvačnosti a podivné zálibě Britů ve světě rozděleném na třídní škatulky přežije i smrt Alžběty II. Je však nesmysl očekávat, že by země s tímto „volebním programem“ mohla kdy v budoucnu stát na straně progresu. Vykupující láska, mající sílu změnit svět, je pro ni cizím pojmem.
