Barbaři dobyli (napodruhé) Řím. Ústupky protestních stran jim umožnily ujmout se v Itálii vlády
Od pátku má první země Evropské unie vládu, kterou tvoří výhradně zástupci protestních stran. Italská „vláda změny“ složená z levicově protestního Hnutí 5 hvězd a pravicově protestní Ligy severu složila v pátek po velkých peripetiích přísahu a ujala se úřadu. Zemi bude řídit s euroskeptickým a antiimigračním programem, doplněným o téměř rovnou daň a určitou formu nepodmíněného základního příjmu. Ministry v ní nebudou moci být pouze obviněné či v minulosti obviněné osoby, ale ani svobodní zednáři.
Zrychlený film
Italské sestavování vlády připomínalo ve srovnání se stejným procesem v České republice zrychlený film. V zemi na Apeninském poloostrově, známé nestabilitou vlád, se politici dobrali k 65. kabinetu od druhé světové války po 88 dnech, což znamená překonání dosavadního rekordu v délce sestavování vlády. Pro srovnání – u nás jsme již dávno překročili hranici 200 dnů a na vládu s důvěrou stále čekáme.
Prezident blokuje ministra
V Itálii se paradoxně ještě dva dny před nástupem nové vlády schylovalo k daleko výraznějšímu politickému otřesu, než je „jen“ nástup kabinetu tvořeného koalicí dvou protestních stran.
V původní sestavě nové vládní koalice se totiž levicovému prezidentovi Sergio Mattareliovi nelíbil navržený ministr financí Paolo Savona. Ten údajně připravil detailní plán vystoupení země z eurozóny a prezident se obával, že se tento stane tajnou vládní agendou, přestože se obě koaliční strany v programovém prohlášení zavázaly tuto zásadní změnu neuskutečnit. Italská ústava se k možnosti, aby prezident nejmenoval ministra, staví velmi podobně jako ta česká. Případ nejmenování ministra Savony se proto může podobat tomu, co se u nás může stát s nominantem na ministra zahraničí Miroslavem Pochem.
V Itálii ale rozhodnutí prezidenta nejmenovat jednoho z ministrů vyvolalo velmi emocionální reakci obou protestních stran s vládní ambicí. Lídr Hnutí 5 hvězd Luigi Di Maio dokonce začal hrozit pouličními demonstracemi a odvoláním hlavy státu. K tomu by stačilo, aby pro odvolání hlasovala většina všech poslanců i všech senátorů. Tou sice Hnutí 5 hvězd a Liga severu společně disponují, ale ústava předpokládá, že se tzv. impeachment prezidenta může konat, jen pokud hlava státu spáchá vlastizradu nebo porušuje ústavu. To už by bylo složitější prokázat a vše by mohlo skončit u ústavního soudu, jehož členem navíc současný prezident v minulosti byl.
Střihoruký (ne)premiér
Prezident Mattarela proto postupoval v řešení krize a jmenoval premiérem ekonoma Carla Cottarelliho, kterému se v zemi přezdívá pro jeho politiku ekonomických škrtů „střihoruký.“ Jak Hnutí 5 hvězd, tak Liga severu jasně vyhlásily, že jeho vládu nikdy nepodpoří a budou tlačit na předčasné volby, které by se mohly konat ještě na podzim. Jenže Hnutí 5 hvězd po dvou dnech začalo „měknout“ a hledat s prezidentem kompromis. Obávalo se totiž zřejmě možnosti, že po předčasných volbách už jeho hlasy možná nebudou třeba.
Z povolebního vyjednávání totiž u veřejnosti dosud nejlépe vycházel lídr Ligy severu Matteo Salvini. Ohnivý řečník, který předělal svou původní regionální stranu podporující práva bohatého italského severu na celonárodní antiimigrační uskupení, zažil během sestavování vlády velký nárůst popularity. Ten se zastavil až na metě vůbec nejdůvěryhodnějšího italského politika a jeho Liga severu už dýchá v preferencích na záda i vítězi březnových voleb – Hnutí 5 hvězd. S bývalými pravicovými spojenci (Berlusconiho uskupením Vzhůru Itálie a národně-konzervativními Bratry Itálie) by Liga po volbách mohla podle aktuálních preferencí dokonce sama sestavit většinovou vládu.
Třetí republika
Proto „hvězdaři“ vyjednali s prezidentem kompromis, podle něhož se kontroverzní Savona přesune na ministerstvo pro vztahy s EU a na finance půjde jiný, méně euroskeptický ekonom. A Salvini (snad poprvé) ukázal umírněnou tvář a upřednostnil koaličního vrabce v hrsti před holubem na střeše předčasných voleb. Pak už nestálo nic v cestě vládě, kterou povede málo známý profesor práva Giuseppe Conte, ale ze „zadního sedadla“ ji budou skutečně řídit dva vicepremiéři Matteo Salvini (zároveň ministr vnitra) a Luigi Di Maio (současně šéf superresortu práce a ekonomického rozvoje). Zda bude platit příměr britského listu Financial Times o novodobých barbarech obsazujících Řím, se teprve ukáže. Jedno je ale jisté: v pátek začala v Itálii úplně nová politická éra – třetí republika.
