Bohumil Pečinka: Co prezident ve sněmovně nedopověděl?
Vystoupení prezidenta republiky Miloše Zemana na úvod poslaneckého hlasování o důvěře vládě mělo několik zajímavých momentů, které zůstaly nezodpovězeny. Pokusme se o to.
Od svého vstupu do parlamentu v roce 1990 rozvíjel Miloš Zeman svou tezi, že je nutné vytvořit ministerstvo strategického plánování, aby stát viděl, do jakých oblastí chce v horizontu deseti a více let investovat.
Problém je, že svět zmítaný vzestupy ekonomiky a následnými poklesy doplněný prudkým rozvojem nových technologií jde obtížně popsat z dnešního pohledu. Na druhou stranu: stát by měl v několika základních věcech (energetika, vodohospodářství, dopravní stavby) vědět, jaké jsou jeho priority. To dnes většinou není a vyhrává ten resort, který si vylobbuje více peněz.
Prezident Zeman sice pochválil vládu za desetiletý investiční program, ale ve vládním prohlášení jde víceméně o stavby, které minulá vláda posbírala po svých výjezdních zasedáních. Priority státu v programovém prohlášení nadále chybí.
Miloš Zeman citoval hrdinu z Dostojevského románu, který řekl: „Člověk se nají a zapomene a řekne si: co bude dál?“ Tuhle otázku položil v souvislosti s konkrétním investičním programem vlády. Problémem této a minulé vlády je, že příjmy státního rozpočtu jsou v době hospodářského vzestupu o 200 miliard vyšší než v dobách Nečasových vlád, kdy cyklus byl opačný.
Naopak finance na investice jsou úplně neodůvodněně na dvou třetinách předchozích vlád. Důvod? To, co Zeman nedopověděl. Tato, minulá i Sobotkova vláda staví státní rozpočet tak, že prioritně zvyšovaly výdaje na chod státu a mzdy státních úředníků, o nichž Zeman správně prohlásil, že jejich stav se za dvacet let zvětšil dvojnásobně.
Úplně mimo pak byla Zemanova pochvala ministerstva dopravy, které v uplynulých pěti letech tragicky selhávalo v té nejzákladnější oblasti: vytvořit a zadat projekty na velké dopravní stavby.
Stručně řečeno, i kdyby premiér chtěl do této oblasti investovat, nemohl, protože chyběly technické předpoklady. To, že si vláda do svého programu vložila Zemanův oblíbený projekt Odra-Labe-Dunaj, nic neznamená, když za pět let nedokázaly ministerstva v držení ANO připravit základní podklady pro modernizaci silniční sítě.
Prezident Zeman také správně ukázal na to, že v dobách konjunktury by státní rozpočet měl být vyrovnaný nebo přebytkový. Ale zase: nedopověděl, že důvodem je masové kupování si určitých celých voličských vrstev, což rozumné hospodaření vylučuje.
V závěru, když mluvil o plýtvání ve státní správě, prezident zmínil, že stále větší prostředky jsou umisťovány do Státních hmotných rezerv. A to byl největší paradox této a dalších jeho poznámek. Skutečným viníkem není sedmdesát tisíc nových státních úředníků, ale muž sedící dva metry za prezidentovým řečništěm.
Právě Státní hmotné rezervy jsou tradičně základem, z něhož vzešla prosperita Babišova Agrofertu. Po roce 2010 pak cítil ohrožení, kdy nákupy obilí a dalších plodin do Státních hmotných rezerv neměl pod kontrolou, což mj. motivovalo jeho vstup do politiky. Dnes už opět penězovod do hmotných rezerv zcela ovládá. Kdyby si na tyto a další otázky prezident odpověděl, byl by jeho projev docela slušný.
