Znamená KSČM u moci konec světa? Přestaňme být konečně pokrytci, naše demokracie má rýmu, ne rakovinu
KSČM je několik desetiletí pokládána za legální stranu – nikdy nebyla soudně zakázána, řádně se skoro třicet let účastní všech typů demokratických voleb, je dokonce opakovanou součástí koalic v některých krajích či větších městech. Současně se na ni však pohlíží jako na ohrožení demokracie, proti kterému se svolávají demonstrace, hromuje (nejen) v parlamentu, píší desítky článků a stovky tweetů.
Komunistickou podporu aktuální menšinové vlády mnozí lidé vidí málem jako konec demokratického zřízení či světa vůbec.
Ačkoliv jsem nikdy nebyl členem KSČM (resp. ani KSČ) a taktéž jsem tyto „výtečnické“ strany nikdy nevolil, vyvolává ve mně celkový přístup ke „komančům“ do značné míry rozpaky.
Rozpustit, nebo připustit
Buď českomoravské komunisty jasně zakažme, nebo je berme jako legitimní kartu do hry. Nižší sedmiprocentní kartu, která nám sice nemusí být sympatická, avšak kterou lze řádně použít „do postupky“.
Pro informační komplexnost se sluší připomenout, že hlasy komunistických zákonodárců (tím pádem i komunistických voličů) byli zvoleni i prezidenti Václav Havel a později Václav Klaus. Pozor, toto podotýkám neutrálním hlasem. Kdo zná dobový kontext, tak ví, že nešlo o nic ohrožujícího pro naše demokratické zřízení.
KSČM a pokrytectví
Navíc pro vyváženost doplňme, že Miroslav Kalousek, tehdy předseda KDU-ČSL, ano, jmenovaný politický veterán byl kdysi i nejvyšším lidovcem, to se dnes už moc neví, souhlasil s jednáním o menšinové vládě opřené o komunisty! A podle svědectví pamětníků jim v tom památném roce 2006 po Kristu prý vůbec nenadával.
Dobří lidé, proč máme stále častěji dojem, že komunistická karta se vytahuje z talonu pouze a jen tehdy, když se to zrovna někomu hodí do jeho mocenského krámu?
Jak víme, nelze třešňový dort sníst a současně ho i mít. Proto komunisty buď legální procedurou zakažme, nebo je berme jako součást hry. Přestaňme být pokrytci!
Autor je právník a publicista.
