Stále více lidí „potřebuje“ titul z VŠ. Řada z nich ale na jeho poctivý zisk nemá čas nebo schopnosti
Česká vláda začíná připomínat pouťovou střelnici. Od jejího jmenování ještě neuběhl ani měsíc a už z ní odpadli její dva členové. V obou případech jim zlomilo vaz plagiátorství, tedy opisování z cizích diplomových prací a ledabylý přístup ke zdrojům, z nichž čerpali. Na tak dlouhou dobu, jakou premiér Andrej Babiš úporně a lopotně lepil svůj druhý kabinet, je to personální fiasko a skutečná ostuda. Zbylí členové vlády aby nyní zpytovali své svědomí, jestli náhodou kdysi také neopsali kus z cizí práce. Lze totiž očekávat, že dříve či později projdou pod antiplagiátorským drobnohledem všichni.
Když byl Andrej Babiš dotázán, jak hodnotí rezignaci svého již druhého ministra v tak krátké době, snažil se žertovat. „Já myslím, že bychom mohli klidně prověřit všechny diplomky poslanců. Možná bychom se něco dozvěděli a doufejme, že bychom pak byli usnášeníschopní,“ uvedl pro iDnes.cz. Někdo se možná tomu pokusu o vtip zasmál, ale premiér zde nepřímo a v nadsázce připustil, že v českém zákonodárném sboru sedí plagiátorů více.
V českých médiích začala okurková sezóna a zřejmě by se nikdo nedivil, kdyby si nějaká redakce dala tu práci a prověřila diplomky všech (vysokoškolsky vzdělaných) poslanců a senátorů. K nim by pak mohla přidat všechny hejtmany, krajské radní, primátory statuárních měst či šéfy představenstev a dozorčích rad podniků, ve kterých má stát majetkový podíl. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že v takto nastavené síti by zřejmě uvízlo pár dalších rybek.
Je mně jasné, že z jiného pohledu současné dění může vypadat jako hon na čarodějnice. Tento argument však nemůže a nesmí obstát. V nejvyšších funkcích by měli občany zastupovat jen ti, kdo jsou odborně zdatní, morálně čistí, nepodvádí a nešidí. Ale samozřejmě nejsme naivní a tušíme či víme, že tomu tak není a že ohýbání nebo obejití pravidel je českým národním zvykem nebo dokonce sportem. Z logiky věci tak může vyplývat, že na řadě úřadů či úřadečků seděli a sedí lidé, kteří se dopustili stejného prohřešku jeho ministři Malá a Krčál. A nebo pokud práci sami neopsali, tak ji za ně napsali či opsali jiní, kteří si za tuto pomoc řekli o pár desítek tisíc korun.
Při hlubším zamyšlení se pak nabízí otázka, proč tito lidé chodí na vysokou školu, když nemají čas (nebo nechtějí) ji řádně studovat, anebo hledají všechny cesty, jak pravidla obejít. Kvůli titulu? Společenské prestiži? Požadavkům zaměstnavatele? Je zřejmé, že tu je především tlak ze strany firem či státních institucí. Z úředníků se pak stávají rychlokvašky, které po večerech a víkendech studují a píšou práce. Většina z nich ke svým povinnostem přistupuje svědomitě a poctivě. Pak tu je však skupina těch (a dalších, tentokráte již neúředníků), kteří si s pravidly hlavu nelámou. Jako na potvoru jsou to lidé, kteří jsou nějak spojeni s některou z politických stran. Náhoda?
Před mnoha lety bylo Česko kritizováno, že má malý podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, a to nejen v rámci zemí OECD. Přijímačky na univerzitu byly ještě před nějakými patnácti lety pořádné síto a na fakulty se dostal jen zlomek uchazečů. Nyní se dostat na některou z vysokých škol (když dáme stranou prestižní obory jako práva či medicína) je již mnohem snazší.
Navíc je tu řada nestátních škol, ve kterých může student (neúspěšný na veřejné univerzitě) studovat, ale zaplatí za tučné školné. Pro některé žádný problém. Zkrátka drtivá většina z těch, kdo se chce na univerzitu dostat, tak se na ni dostane. V celém chumlu studentů jsou pak schováni i ti, kteří už dopředu vědí, že na svědomité a standardní studium nemají či nebudou mít čas, anebo ti, kteří na něj nemají předpoklady a mentální schopnosti. Ti to samozřejmě nevědí, spoléhají, že se nějak (třeba i s protekcí) protlučou. Na vysokoškolský titul si pak čas od času sáhnou lidé, kterým by správně náležet neměl a kteří se nemohou rovnat lidem, kteří sice školu nemají, ale mají alespoň zdravý rozum a rovnou páteř, která jim neumožňuje podvádět.
Je dobré, že média přistihla a za ruku chytla lidi, kteří se tohoto nečestného jednání dopustili. A je jedno, že to byli ministři české vlády. Z celého dění by měl vzejít velký vnitřní tlak na samotné strany, aby věděly, koho do volených pozic nominují. Stejně výstražně vztyčeným prstem by to mělo být i pro samotné politiky, protože v případě odhalení je následné odvolání či rezignace velkou lidskou ostudou. Doufám, že si to velká část politické scény uvědomuje, a to právě i v době, kdy chybí jen pár dní do odevzdání kandidátek pro komunální volby.
