Bojkot Andreje „Šéfa“ Babiše aneb Nejasná doba Tomáše Kluse
Zpěvák Tomáš Klus po skončení Colours of Ostrava vyzval své kolegy k bojkotu akcí, na nichž se podílí Andrej Babiš, jím ovládaná média a další firmy z holdingu Agrofert.
Patříval jsem mezi ty, kteří při prvních tónech hudby a zpěvu Tomáše Kluse raději přelaďovali rádio na jinou stanici. Jednak se mi zdála přitažená za vlasy jeho stylizace do novodobého Karla Kryla, ale hlavně – před šesti sedmi lety jako by si jeho písně objednávala tehdejší imaginární centrála Všeobecného protikorupčního třeštění (VPT).
Jak jinak bylo lze pochopit jeho verše typu: „Za co, Pane Bože, za co trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý… Tak jedni kradou pro lidi a druzí od lidí, případné aférky se pod stůl odklidí, hlavně dodržovat všechny zásady, nejlíp se špína kydá za zády.“ Nebo: „Říkat furt ,to né my!‘ ,Ale ti před náma‘ Kdo rozkrad’ mou zemi Je velká neznámá.“ Morální kýč? Naivita?
Tomáš Klus mi zkrátka připadal jako jeden z pěšáků na velmi pofiderním bitevním poli války proti korupci, proti tradičním politickým stranám, tedy boji, jehož hlavním cílem bylo ve skutečnosti znevěrohodnění českých politických dějin po listopadu 1989. Což se také nakonec povedlo. Čas oponou trhl a tak dlouho se halekalo, že „všeci kradnú“, až v čele vlády stanul oligarcha a spolupracovník komunistické tajné policie, jehož parlamentní většinu drží nevábné dohody s nereformovatelnými komunisty.
Nemohl jsem si pomoci, podle mého i Tomáš Klus – na rozdíl od lídra dnešní moci nevědomky – oddrolil malý kousek základů polistopadové české demokracie. Přesto jsem ani vteřinu neváhal nechat jej promluvit k našim čtenářům prostřednictvím velkého profilového rozhovoru a publikovat jeho portrét na obálce Reflexu.
Svou výzvou k bojkotu akcí, na nichž se podílí Andrej Babiš, jeho média a firmy, si u mě rozhodně velkou část svých písničkářských hříchů umazal. Jeho dnešní slova, že nejasná doba žádá jasné postoje, a pozitivní energie, se kterou je šíří, jsou mi veskrze sympatické a hodné následování. I proto, že v nich necítím žádný kalkul – svým postojem v současné „agrofertizaci“ České republiky přece nemůže nic získat.
V tom jsem dnes s Tomášem Klusem na jedné lodi. Až na jednu výjimku: festival Colours of Ostrava. Na tomto festivalu „hraje“ náš Reflex coby mediální partner skoro patnáct let a od „Andreje Šéfa“ by si ani suchou kůrku nevzal. Razíme heslo: Byli jsme na Colours před ním a budeme i po něm...
Velký rozhovor s Tomášem Klusem si přečtěte v novím tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 2. srpna.
