Miloš je zhroucený a oči v sloup. Nová Hutkova píseň o smrti Zemana je nechutná
„Zubatá na Hrad chvátá,“ zpívá v nové, asi satirické písni Jaroslav Hutka. „V královských hrobkách to hartusí, opilec a vlastizrádce ovarem, sádlem vše zamastí, Karlovi chce se z něj zvracet, Miloš je zhroucený a oči v sloup.“ Když nakonec prezident zemře, v písni samozřejmě, pokračuje takto: „Lebka praskla, mozek odkryla, kladivo, srp, rudá hvězda, na maják šplouchala tequila, v podvěsku kremelská brázda, Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, hotovo, konec a basta.. Andělé šťastní a radostní zpívají václavský chorál, zubatá na káře pohřební, dělá po dláždění randál.“
Jistě, prezident Zeman je proslulý svými výstředními stravovacími návyky. Nevychovaností, hulvátstvím, sprostotou. Ohýbáním ústavy. Lhaním. Jmenováním estébáka předsedou vlády. Zatahováním bolševiků k moci. Východními manýrami. Divnými kamarády a spolupracovníky. Bizarními veřejnými akcemi, včetně pálení spodního prádla. Totálním nevkusem.
Ale přát mu smrt, i když „jenom“ písní? Když jsme ho my, svatoušci demokrati, nedokázali porazit v demokratických volbách, ať tedy zemře, abychom se my, spolu s anděly, mohli radovat?
To není vtipné, ale nechutné. Píseň je spíše smutným svědectvím o jejím autorovi samém než o tom, komu přeje smrt.
