Kryptoměny? Kriploměny!
Mé všeobecné nadšení nad kryptoměnami poněkud ochladlo. Pokusil jsem se totiž poprvé v životě zaplatit bitcoiny víc než za kafe. A fakt to nebylo ani snadné, ani rychlé, a zcela určitě to nebylo anonymní. Takže jsem nově také držitelem VISA karty na zcela anonymní a zakryptované bitcoiny, která je vedená na moje jméno a občanku...
Kryptoměny mne fascinují od samého svého počátku především proto, že jsou nové, tajuplné, záhadné, cyberpunkové, a proto se na ně dobře dají balit ženský. Proto jsem byl jedním z první stovky Čechů, kteří měli implantovanou bitcoinovou peněženku v čipu pod kůží, namluvil jsem se o tom čipu (v dámské společnosti) dlouhé hodiny, a když jsem pak v Paralelní Polis zaplatil dvě pressa přiložením ruky ke čtečce, obvykle se jelo rovnou ke mě domů. Kromě platby káv a nákupu bitcoinů v bitcoinmatu za částky v řádu stokorun (na kafe) jsem ale nikdy bitcoinem neplatil žádnou vyšší sumu, a nepoužil jsem jej nikdy nikde jinde než v Paralelní Polis.
Kryptochaos
První rozpaky do mého nadšení nad kryptoměnami přineslo členství v privátním klubu (aby nedošlo k záměně - jde o klub typu kavárna, nikoliv o klub typu hampejz), kde se platí kryptoměnou. Bohužel - lightcoinem. A propojit bitcoinovou peněženku v mé ruce s lightcoinovýcm účtem se nepodařilo ani ředě oslovených specialistů, takže jsem s další kryptoměnou nafasoval další hardware - anonymní plastovou kartu - s čipem na lightcoiny. Pokud jsem chápal původní záměr tvůrců kryptoměn, tak by tyhle věci jako převody kroptoměn mezi sebou měly být ošetřeny strojově a trvat zlomky sekund. Asi jsem něco pochopil špatně. V každém dalším zařízení, kde se platí kryptoměnou, budu zřejmě fasovat další a další čipy na další a další kryptoměny, kterých jsou již dnes tisíce.
Dvě stě padesát euro? #sorryjako!
Další potíž nastala, když jsem v rámci zcela legální přeshraniční platby za zcela legální zboží (ulity nechráněných plžů) potřeboval zaplatit v bitcoinech, protože jak já, tak prodejce jsme kryptofrajeři a cyberpunkové, kteří tak zastaralými metodami, jako je bankovní styk, pohrdají. Měl jsem ovšem v ruce akorát na jedno kafe, a tak jsem si nejdřív potřeboval koupit za tři sta eur bitcoiny. Z bezpečnostních důvodů svou peněženku obsluhuji z iPadu, a když jsem se tři hodiny marně pokoušel si za těch tři sta eur kryptoměnu koupit, prostě se to nepovedlo. Zavolal jsem specialistu z Polis, jednoho z party kolem implantátů, a chtěl radu. Radil, radil, já zkoušel, zkoušel, a furt nic. Tak vymyslel, že si mám dojít na Dejvickou do bitcoinmatu, nakoupit za hotové. Došel jsem tam, automat nalezl v prodejně ALZA, a dozvěděl se, že k nákupu bitcoinů potřebuji svou peněženku propojit se svým ALZA účtem se všemi osobními údaji. Což anonymitu nákupu bitcoinů trochu zpochybňuje. Tak jsem šel do kavárny.
A teď občanku!
V kavárně jsem se připojil přes cizí wifinu, z iPadu, stáhnul si a založil novou bitcoinovou peněženku Wirex, že si na ní nakoupím a přešlu do ruky, a došel ke kroku autentifikace. A server na anonymní bitcoiny mi napsal, že jim mám nascanovat občanku... Tak jsem šel domů, akceptoval, že bitcoin už anonymní fakt není, nascanoval občanku a poslal jí na server peněženky. Pak chtěli nascanovat druhou stranu občanky. No a nakonec, když jsem to udělal, jsem si musel udělat selfíčko a poslat jim ho. Můj účet na anonymní kryproměnu je jištěný a na moje jméno vedený líp než můj účet v bance. Tam nemají moje selfíčko. Udělal jsem selfíčko, úplně bez problémů koupil bitcoiny za 300 euro, a než stačil poslat platbu, zeptal se mě server: „Když už tady máte takovou novou pěknou peněženku - nechcete k ní za pouhá čtyři eura platební bitcoinovou plastovou kartu na Vaše jméno?“ No nekupte to za stovku... Za tři dny přišla, a já jsem se kromě toho, že jsem levotočivý šnek, také stal držitelem platebního prostředku na plně anonymní platby kryptoměnou, který je ovšem vystaven na mé jméno, adresu, občanku a selfíčko.
A ještě navíc s tím neumí banky...
Po této traumatizující skutečnosti jsem studoval podrobně server mé peněženky a našel tam, že si svou novou kartu mohu propojit se svou běžnou kartou ze spořitelny, kde mám účet třicet let. Tak jsem tam pro jistotu - ve středu - zavolal, jestli to umějí - na jejich infolinku. A zeptám se. Dáma na infolince neví a vyžádá si strpení na konzultaci s ajťáky. Čekám na telefonu. Paní si vyžádá další strpení. Při žádosti o dalším strpení navrhnu, že to pošlu mailem, a ať mi napíšou. Pošlu to mailem. 30. srpna po sedmé hodině ranní - čtvrtek - přichází email: „Vážený pane doktore, děkuji Vám za využití naší klientské schránky. Vaši zprávu jsem předala kolegům z odborného útvaru. V nejbližším možném termínu se Vám ozveme s bližšími informacemi. Věřím, že pro tento postup budete mít pochopení. V případě Vašich dalších dotazů se na nás můžete kdykoliv obrátit. Každý den jsme pro Vás online na stránkách www.csas.cz . Obecné informace Vám také ochotně poskytnou kolegové na kterékoliv pobočce nebo telefonní bankéři na bezplatné informační lince, která je v provozu nepřetržitě. Jana Fialová, Klientské centrum České spořitelny.“ Je pátek večer. Dosud nenapsali. Do pondělního rána asi nenapíšou. I na úplně banální dotaz stran propojení kart - když se jedná o bitcoiny - neumí jeden z nejslavnějších českých finančních ústavů odpovědět pět dní. Následkem této zkušenosti začínám pro fenomen kryptoměn používat termín kriploměny.
