Frustrace a manipulace na sociálních sítích. Kde se berou odborníci na všechno a proč politice dominuje ANO
Snažím se nedělat si iluze. O lecčems. Včetně učenosti či rozhledu (tuzemské) populace. Minimálně od některých prekérních situací. Zmíním ale jenom takové, které jsou současně také veselé. Při jedné z nich před tabulí zkoušená spolužačka učiteli seriózně replikovala, že „kulturistika je turistika po kulturních památkách“. Při jiné se zavedený galerista dmul pýchou nad vlastní učeností a moudrostí, načež vyprávěl o „sedmadvaceti českých pánech, co je vyhodili z okna“.
Letošní sociologické a televizní výzkumy o znalostech osmičkových výročí mě v kritickém nastavení mohly výhradně utvrdit. Takhle ČT anketovala 40 dospělých osob, tuším, z Plzně a Chebu, aby postihly hlavní domácí děje letopočtů 1918, 1938, 1948, 1968. Bezchybnou elementární znalost čtyř zlomových bodů soudobých národních dějin prokázalo 5 (slovy pět) osob!
Což konkretizuji proto, jelikož pravděpodobně z „oněch zbývajících“ častěji pocházejí oni hospodští i chatoví odborníci na vše. Publicistka Jana Machalická k tomu píše: „Kdyby se inteligence národa měřila podle internetových diskusí, dopadli by Češi mizerně. Jako teď když spadl dálniční most v Janově, jeden nestačil zírat, jaké davy odborníků přes mostní konstrukce se vyrojily.“
Duševní vypětí
Choroba upadající vzdělanosti s absencí kritického myšlení je bohužel povýtce progresivní a já k tomu nedokážu zůstat lhostejný. Nikdy jsem to ani dokázat nechtěl. V paměti se mi propojují dva desetiletími oddělené prožitky. Kterak strmě, doslova před očima padaly do černé díry – s příchodem polistopadového režimu – reálná vzdělanost s veřejnými fyzickými statky. A jak zoufalou ignoranci projevovala majorita frekventantů letošní letní školy učitelů občanské nauky; do očí bilo, že o úhelné zprávy ze světa se tito snaživější kantoři zajímají toliko namátkově.
Úhor, nad nímž tu stýskám, je pro jiného úrodnou černozemí. Stačí trochu toho na moderních vědeckých metodách stavěného vymývání mozků, aby občané začínali předkládat doslovná znění obchodních i politických „komuniké“ z billboardů a on-line reklam jakožto obdivuhodné produkty svého vrcholného duševního vypětí.
Sdílení bez přečtení
V e-diskuzích to bývá ještě horší, tam se od domněle anonymních „hrdinů“, které nikdo neposlouchá, ale oni by o to přece tolik stáli, dozvídáme neuvěřitelné z tezauru šedé kůry mozkové. Perly mysli vytvořené snad jedině vlastnoručně.
Otevřete si Facebook a poklady ducha se na vás pohrnou. Zrovna včera mě oslnil lesk jednoho holandskými mistry brusiči vybroušeného démantu „samostatného nálepkování“. Cituji: „Reflex. Koncim s vama. Jste Bakalova media, kterymu to plati Soros a cely vam to diktuje Evropske unie.“ Co dodat??? Amen.
Dříve si člověk musel údaje vyhledávat, ba přímo těžce shánět. Teď ho informace vyhledávají „iniciativně“ samy. Sociální sítě, u nichž se prognózovalo zkvalitnění demokratických procesů skrze povědomost a toleranci uživatelů, se stávají výhradním zdrojem přehledu a rozhledu bobtnajících společenských skupin.
S omezeností se tradičně spojují zapouzdřenost, sprostota nebo útočnost. Lavinovité šíření nízkostí. Dozvěděl jsem se v jednom odborném textu neuvěřitelnou věc: 6 z 10 uživatelů sdílí příspěvky, aniž by si je vůbec četli!
ANO jako kanalizace frustrace
Všimněme si, že prakticky veškeří úspěšní se sociálními sítěmi intenzivně pracují. Činí tak průmyslové koncerny, bravurní byl/je v kyberprostoru Islámský stát, Obamův první prezidentský triumf měl co do činění s novou generací cílené politické reklamy a FB stránky německé partaje AfD (dle ne moc starých dat) sleduje 2x početnější obecenstvo než profil vládní CDU.
Na česky provozovaných sociálních sítích se zaměřením na politiku „válí“ babišovci, kteří úspěšně upřednostňují prostotu pseudozpráv o mobilu darovaném za vytetování koblihy. Aby ne. Je to chytrý tah. Obecná dominance ANO 2011 vyrostla z frustrace (partitokracií, chudobou, nepřehledným světem aj.) a stala se jakousi jeho kanalizací. Zdánlivě novou cestou, zdrojem laciné iluze paternalismu.
Všecko je to pořád dokola. Přitom se zdá obnošenou vestou, že společenská frustrace nebývá bystrým rádcem. Zvyšuje třpytivost cetek. Vějiček na voliče.
