Steigerwald: Návštěva, na kterou jen tak nezapomeneme. Příspěvek žáka ze sedmé dé do školních novin
Návštěva pana prezidenta mezi prvňáčky přinesla žáčkům krásné chvíle. Pan prezident jim řekl, kdo je idiot a kdo je hnůj. Doporučil žákům, aby četli Káju Maříka a nekoukali do internetu, kde mu ten placený hnůj sprostě nadává. Dobře ten hnůj znám, milé děti, viděl jsem ho už před rozhlasem na vinohradské třídě, kam jsem nešel, abych se na něj nemusel dívat.
Paní ředitelce doporučil, aby nakoupila hodně čínských map a obrázků představitelů této spřátelené republiky, od níž se mají žáci mnoho co učit. Zmínil se také o tom, jak se někteří blbci tlačí do profesorských titulů. Mají to ale marné, řekl pan prezident, já mám velmi dobrý čich. Blbce cítím na sto metrů, řekl a významně se podíval na ředitele školy. Pak v několika poskocích předvedl názorně, jak od něj odešla cukrovka. I poskok pan Ovečník si radostí poskočil.
V družné atmosféře rozdováděným školákům a školačkám vyprávěl, jak sám 17. listopadu v mládí jen tak z žertu zápolil s esenbáky na Národní třídě a ukořistil jim řadu pendreků. Jeden si náhodou přinesl i do školy a jako ukázku jím seřezal namátkou vybraného žáčka, který opakuje první třídu, protože jeho rodiče vysedávají v pražské kavárně. I pedagogy strhlo poutavé vyprávění, jak krásné domy mají ruští předáci na Krymu, kam často jezdívá diskutovat pro poučení.
Učit se, učit se, učit se
Jedna školačka, náhodou sestřenice pana Ovesníka, vyskočila a přísahala panu prezidentovi, že až bude velká, bude také jezdit na Krym. Pan prezident ji pohladil po zádech i níž a pošeptal jí spiklenecky: „Nezačínej s vodkou, na tu jsi ještě malá. Začni griotkou.“
Na přání zvědavého třídního rošťáka, který to chtěl slyšet na vlastní uši, řekl pan prezident třikrát kunda kunda kunda. Žáci to po něm opakovali, ale pan prezident jim názorně opravil výslovnost. Ne kunda, ale kunda, řekl a připomněl názorné metody učitele Honzy Ámose Komenského, který to ze školníka dotáhl až na učitele národů, protože říkal učit se, učit se a učit se.
Pak s výkřikem „pane vrchní, platím“ louskl prsty na ředitele školy a odjel. Od jeho návštěvy už uplynulo několik dní, ale nikdo ze školy nemůže na pana prezidenta zapomenout.
Ze školních novin opsal Karel Steigerwald.
