Petříček místo Pocheho: Roztomilý kompromis uvadající ČSSD, která je v rukou neschopných aparátčíků
Pocheho bývalý asistent Petříček coby nominant na ministra zahraničních věcí je roztomilým kompromisem. Poche a kmotři stojící za ním získají natrvalo to své (nebude se tu muset ani obcházet už takhle ohýbaný služební zákon) a prezident Zeman si opět dokáže svou převahu, což současně vyhovuje Andreji Babišovi, premiérovi, jenž místo zaminira jezdí po Evropě, aby do nitra České republiky vysílal líbivou předvolební agitaci o zadržování migrace. Do ní ostatně spadá i nekompromisní marketingový signál ve věci nepřijetí 50 syrských sirotků.
Okamžitě ho sice kvůli tomu cynickému postoji atakovali mocenští sokové alias „sirotčí vojska“, která proti ANO nemají co nasadit a ubylo jim zdrojů, ale to je tak asi všecko. Cílová skupina v elektorátu byla znovu oslovena. Dvojvolební neúspěch „Anofertu“ by byl malým zázrakem.
Takřka bezbranný je proti jeho politické divizi Babišův koaliční podruh. Sociální demokracie, jejíž předseda se neodvážil ani naznačit, že by odmítnutí Pocheho, na němž ČSSD prý nerozborně trvala, mohlo být příčinou vládní krize. Natožpak rozvalu koalice. Aby ne, drží se partajní linie – již na hradeckém sjezdu se „oranžoví“ vmanévrovali do rozporu mezi „zásadní problém s trestně stíhaným předsedou vlády“ a intenzivním zájem lídrů o sdílení vládního kabinetu.
Lidový dům, jemuž nadchází další voličský výprask, si o trable říkal mnoho let konstantně. Varovné hlasy v něm ale bývaly oslyšeny, neřkuli likvidovány. A nepřestávající rozhádanost, kterou „Liďák“ nedokáže potlačit ani před volbami, mu teprve škodí. Dělá z něj kůlničku na dříví. Ambaláž bez obsahu, která už někdejším příznivcům nestojí za slovo.
Neschopní aparátčíci
Paradoxně tím znechucené voličstvo akceleruje partajní perpetuum mobile. Postrašení funkcionáři se nyní zostřeně rvou o zbytky prebend či sinekur anebo podkopávají ty druhé, aby se gambitem (na úkor strany) dostali napříště sami do čela. Řadoví členové jsou k tomu pak odevzdaní, zcela pasivní. A politická značka jako taková tím vším hrubě ztrácí. Pokud je ještě co.
Na konec glosy jedna zajímavost. Existují veřejně činní lidé, kterým se z jakési přátelské lítosti ČSSD zželelo, načež naší nejstarší straně zamýšleli pomoci odrazit se ode dna. Jenže když proto nahlédli do útrob předvolební Hamáčkovy struktury, nevycházeli z údivu, šokováni tím, jak nadobyčej neprofesionální jsou kampaňové „přípravy“.
To je mimo jiné důsledek práce spousty vysloveně neschopných aparátčíků, kteří nikdy reálně nehnuli prstem. Nepočítám-li jejich opatrné meldování za mnoho let naučených frází, jimiž nezřídka jen zakrývají vlastní primitivismus anebo záměr neutralizovat ještě bezohlednější stranické predátory.
