Český slavík po skandálech docvrlikal, fanklub Lucinky Vondráčkové zapláče
Tak nám zabili Slavíka, řekla posluhovačka panu Švejkovi. A nebyla to sebevražda?, opáčil ten dobrý voják. Inu, byla. Ortel nad soutěží masové popularity popových hvězd, kterou snad už ani v šoubyznysu samotném nikdo nemohl brát vážně, totiž vynesl sám její pořadatel, Jaroslav Těšínský z pořádající agentury Musica Bohemica.
Informaci zveřejnil dnes ráno deník Právo: „Problémy posledního ročníku ukázaly, že velmi otevřený systém hlasování se v době rychlého rozvoje sociálních sítí ukázal jako snadno zneužitelný,“ řekl lehce kostrbatě Jaroslav Těšínský hudebnímu publicistovi Jaroslavu Špulákovi.
Narážel tím zřejmě na to, že v loňském ročníku nejvíc hlasů obdržela nechvalně známá skupina Ortel, ovšem pořadatel nakonec Ortelu přičetl body jen z roku 2016, protože prý v roce 2017 nehráli fér, když na Facebooku mezi svými fandy zorganizovali masové hlasování. Kluci z Kabátu tak skončili první, což se jim nelíbilo, a svého Zlatého slavíčka poslali, kam patří, tedy zpátky pořadateli.
Slavíka muzika nezajímá
Mimochodem, o podobný apel na fandy se letos pokusili i lidé z fanklubu Lucie Vondráčkové, která si svůj hojně medializovaný rozvod, odpusťte mi cynismus, nemohla načasovat líp. Loni získala strašlivé třetí místo (od roku 2007 na tom slečna „Marmeláda“ nebyla takhle zle) a podle deníku Blesk označila už před předáváním celou soutěž za „jemně povrchní“.
Letos by se Babovřeska bývala zahojila, protože ve Slavíkovi samozřejmě vůbec nešlo o to, jak kdo zpívá, ale o to, jak se kdo mele bulvárem, kdo chudák onemocněl, komu je třeba zvednout náladu a koho podpořit v jeho ideologickém směřování. Opravdu si někdo myslí, že lidi hlasující ve Slavíkovi zajímá muzika? Proč by tedy soutěž občas přicházela s obskurními pokusy typu kategorie „mimohudební Slavík“, kterého roku 2011 dostala Petra Kvitová „za tenis“?
Slavičí hibernace
Podle slov Jaroslava Těšínského to zatím vypadá, že Slavíka vysloveně nezabili, spíš přizabili nebo uvedli do umělého spánku. Údajně na rok, aby měl někdo mladší a čerstvější než sedmašedesátiletý matador pan Těšínský čas anketu převzít, oprášit, zrenovovat – a zgruntu změnit pravidla, aby se na sociálních sítích nedalo podvádět.
Namítnete možná, že těch 365 dní od minulého vyhlašování mohlo k něčemu podobnému krásně stačit. A že problém bude spíš v tom, že tenhle cirkus na kolečkách nechce nikdo rozumný koupit. A že nikdo nemá energii tuhle mrtvolu z minulého století převážet na umrlčí káře dál. Vždyť i na webu soutěže jsou těmi nejžhavějšími novinkami a nejzajímavějšími články PR materiály z rubriky „Novinky od partnerů ankety“ – z hudby se dočteme nejaktuálněji o únorových Brit Awards, jinak slavičí homepagi vévodí vrtačky, baristické kurzy a dovča v Rakousku…
Fakt, že Slavíkovi někdo zatne tipec, je logický, přesto nečekaný: ještě před týdnem se Jaroslav Těšínský vyjadřoval k regulím soutěže a nic nenasvědčovalo tomu, že ta paráda skončí.
Hudba je jinde
Pro mě se koncem Slavíka (protože nemyslím, že ho někdo ještě resuscituje) nic nemění, nesnáším estrády i pop music a nechci se u teliny ubavit k smrti. Ale na existenci závodů v umění už jsem si zvykla a taková Magnesia Litera mi časem přirostla k srdci (dobrá organizace a systém výběru porot i samotných děl, čím dál lepší moderace atd.).
V březnu se tak mrknu, jak dopadly ceny české hudební kritiky Apollo, protože ty považuju za relevantní a rozumné, o pár dní později si naposlouchám novinky vítězů cen Akademie populární hudby Anděl, které vnímají českou hudbu ve všech jejích odstínech a kategoriích... A pak se stejně vrátím k staré dobré Joan Baezové a k Tara Fuki.
„
