#MeToo po 36 letech: Kuriózní obvinění zamotává volbu nového člena Nejvyššího soudu USA
Ještě před pár dny to vypadalo, že Brett Kavanaugh se relativně hladce stane soudcem amerického ejvyššího soudu. Pak se ale do hry vložila kampaň #metoo. Objevilo se totiž obvinění z pokusu o znásilnění před 36 lety (ano, čtete správně!), a vše může být jinak. Jaká jsou fakta tohoto podivuhodného kotrmelce v případu?
Žena, která Kavanaughta obvinila, Christine Fordová, je v současné době profesorkou psychologie na jedné kalifornské vysoké škole. Je registrovanou členkou demokratické strany a patří k progresivistickému křídlu této strany.
S tímto obviněním poprvé přišla v roce 2012, kdy se svěřila svému psychiatrovi, že se jí pokusili čtyři muži znásilnit (neřekla žádná konkrétní jména). Podle současných obvinění však byly jen dva, a ten druhý prý znásilnění překazil. Tento svědek již také prohlásil, že si žádný pokus o znásilnění nepamatuje. Kavanaught také obvinění rezolutně popřel. Důvěryhodnost Fordové má podpořit to, že úspěšně prošla neoficiálním testem na detektoru lži. Fordová si navíc podle svých slov nepamatuje, kde ani kdy přesně se tento pokus o znásilnění odehrál, ale ví, že se odehrál.
Toto obvinění samozřejmě způsobilo bouři na americké politické scéně s tím, že přístup o obvinění se nepřekvapivě liší podle stranické příslušnosti. Ačkoliv již bylo nominační slyšení ukončeno, tak bylo naplánováno další jednání soudního výboru amerického Senátu na pondělí. Na toto jednání byli pozvání oba hlavní aktéři, podle posledních informací to však vypadá, že Fordová přijít odmítne, podle vyjádření jejího právníka trvá na tom, aby nejprve její obvinění prošetřila FBI. Někteří republikáni v reakci na toto prohlášení řekli, že jim je to líto, ale v tom případě že výbor bude na konci příštího týdne o nominaci hlasovat i bez svědectví Fordové.
Načasování tohoto obvinění velice podráždilo většinu konzervativců. Senátorka Feinsteinová, která obvinění zveřejnila, o něm věděla od července. Toto zpoždění odůvodňuje ochranou tehdy anonymní Fordové. Dle mého názoru lze o načasování obvinění říci v podstatě totéž, co o předloňské blokádě nominace Garlanda. Politicky jde o zdařilý krok, z institucionálního hlediska je to další oslabení legitimity Nejvyššího soudu. Již nyní lze z krajní levice slyšet hlasy o tom, že Kavanaught nebude legitimním soudcem, i pokud bude Senátem potvrzen.
Není to mimochodem poprvé, kdy nominant na Nejvyšší soud čelí nařčení ze sexuálního deliktu. V roce 1991 obvinila bývalá podřízená Clarence Thomase ze sexuálního obtěžování. Po silně emotivním slyšení, kdy Thomas průběh těchto jednání označil za „sofistikované lynčování černocha, co si dovolil sám myslet“, byl nakonec potvrzen na tehdejším poměry velmi těsně 52 ku 48 hlasům (další nominace byla o dva roky později schválena poměrem 96 ku 3). V akademické sféře se dodnes vedou debaty o tom, zdali byla obvinění pravdivá, nebo ne.
Bez ohledu na pravdivost obvinění jsou nyní republikáni ve velmi prekérní situaci. Pokud by se rozhodli Kavanaughta „potopit“, tak dají demokratům krátce před volbami velké vítězství a velmi podráždí svoje voliče. Pokud jej potvrdí, tak to demokraté náležitě v předvolebním boji využijí a budou tvrdit, že je to další důkaz, že republikáni vedou „válku proti ženám“.
Demokraté také hrají o čas, hned ze dvou důvodů. Tím prvním jsou volby, ve kterých mají demokraté jistou šanci získat v Senátu většinu. Tím druhým je fakt, že dokud nebude potvrzen nový soudce, tak se nedají očekávat žádná soudní rozhodnutí, která by šla proti jejich zájmům (na plénu soudu nyní zasedají 4 konzervativní a 4 liberální soudci). Obvinění také poskytuje vítanou záminku, aby mohli případně demokratičtí senátoři z „červených států“ hlasovat proti Kavanuaghtovi.
V současnosti je osud Kavanaughtovy nominace ve hvězdách. Nedá se odhadovat, jak hlasování dopadne (pokud k němu vůbec dojde). Z celkového průběhu slyšení o této nominaci lze bohužel jen konstatovat, že došlo k dalšímu prohloubení příkopů mezi demokraty a republikány, což pro budoucnost USA nevěští nic dobrého.
