Islámský fanatik není vrah, pouze vykonal svou náboženskou povinnost. Zdá se vám to jako sci-fi?
Píše se rok 2050 a dvaasedmdesátiletý Mohammed Boujeri je rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku osvobozen z doživotního vězení, kam byl odsouzen v roce 2005 za vraždu filmového režiséra Thea van Gogha, který veřejně hanobil islám a zakladatele islámu Mohameda, a proto bylo povinností muslimů režiséra zabít – tak to totiž přikazuje islámské právo šaría. Boujeri tedy vykonal pouze svou náboženskou povinnost.
Ano, jde o fikci, ale rok od roku se ukazuje, že se stále více ustupujícím postojem evropské legislativy k požadavkům ortodoxních muslimů je tato možnost stále více reálná. S nárůstem muslimské populace a sílícími hlasy evropských multikulturalistů volajících po dobrovolném podřízení islámskému právu šaría, aby se muslimové neurazili a případně zase někde někoho nezabili nebo nevystříleli nějakou redakci satirického časopisu, to již není otázka jestli, ale spíše kdy.
Zatím můžeme být relativně v klidu. Ani evropská legislativa zatím neschvaluje trest smrti za hanobení islámu nebo Mohameda, zatím vám pouze hrozí likvidační finanční pokuta nebo uvěznění. Ale dlouhodobý trend je stále zřetelnější. Z islámu se stává tabu, které se nesmí zpochybňovat, a obyčejný člověk stále více vnímá, že islám má větší ochranu ze strany tzv. zákonů proti nenávisti než jiná náboženství.
Když náhodou dojde k tomu, že nějaký muslim celou nedočkavostí jde a zavraždí kritika islámu nebo toho, kdo islám rovnou zesměšňuje, tak se nám hned ze strany obhájců islámu ozvou hlasy, že jde o čin extremismu, který nemá s islámem nic společného. Že prý takový čin je v rozporu s islámem – ale opravdu?
Pravdou je, že zabití člověka obviněného z urážky islámu a hlavně proroka Mohameda není žádným projevem extremismu nebo úchylky, ale je nedílnou součástí islámského práva a jeho výkladu hlavního proudu islámu.
Muslimové požadující zabití osob obviněných z urážky Mohameda či islámu se opírají o verše koránu:
„A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný.“ (Korán 5:33, překlad Ivan Hrbek.)
Sami muslimové přiznávají, že zakladatel islámu Mohamed jasně přikázal zabít každého, kdo by ho nějak urazil: „Kdokoli prokleje proroka, zabijte ho. Kdokoli prokleje mé společníky, zbijte ho.“ (Citováno z knihy Posel Alláha: Aš-Šifa od Qadi Ijad ibn Musa al-Džahsubi, překlad do angličtiny Aiša Abdarrahman Bewlej, první anglické vydání 1991 Kanada.)
Muslimské posvátné texty zaznamenávají několik případů, kdy Mohamed poslal své věrné, aby zavraždili osoby, které měly Mohameda urážet, a dokonce těmto muslimům Mohamed dovolil lhát, aby se mohli vetřít do přízně svých obětí a ty neměly podezření a nebyly tak ostražité. Také je zaznamenáno, že jeden z Mohamedových stoupenců zavraždil jednoho ze svých rodičů, který Mohameda proklínal, a Mohamed to mlčky schválil.
Mezi známými lidmi, které Mohamed nechal zavraždit za jeho urážku, jsou: Abdullah bin Ubajj bin Salul al-Aufi, Abu Afak, Sallam Ibn Abu-l-Huqajq, Kab bin Ašraf, a Mohamedovi věrní stoupenci se nezastavili ani před vraždou ženy a matky malých dětí Asmy bint Marwan, kterou zavraždil jeden z muslimů na pokyn Mohameda, když spala v noci mezi svými dětmi.
Islámský duchovní Abd Al-Rahman al-Barak ve svém náboženském ediktu k otázce urážení Mohameda píše:
„Pokud člověk, který jej hanobí, je nemuslimem žijícím podle smlouvy s muslimským státem, je to porušení smlouvy a musí být popraven, ale mělo by to být ponecháno úřadům. Pokud muslim uslyší křesťana nebo někoho jiného hanobit Proroka (pokoj a požehnání Alláha s ním), musí ho silnými slovy odsoudit. Je přípustné tuto osobu urážet, protože on s tím začal. Jak bychom mohli nepostavit se za Proroka (pokoj a požehnání Alláha s ním)? Je také povinnost nahlásit ho úřadům, které jej mohou potrestat. Pokud není nikdo, kdo by mohl vykonat trest Alláha a postavit se za Posla (pokoj a požehnání Alláha s ním), pak muslim musí dělat, cokoli je v jeho silách, pokud to nepovede k dalším zlým činům a poškození jiných lidí. Pokud však muslim uslyší nevěřícího, jak hanobí Proroka (pokoj a požehnání Alláha s ním), a on zůstane klidný a nezareaguje ze strachu, že ho pak tento člověk může hanobit ještě víc, jde o nesprávné myšlení.“
Evropští muslimové se v otázkách postojů islámského práva k problému urážky Mohameda také vzdělávají z příručky Ahmada ibn Naqiba al-Misriho (Umdat Al-Salik/Reliance of the Traveller: The Classic Manual of Islamic Sacred Law, v anglickém překladu Nuhy Ha Mim Kellera), muslimského právníka z dob středověku, kde se popisuje povinnost potrestat smrtí ty, kdo urážejí Mohameda.
Jak je tedy zřejmé, v muslimských posvátných textech se nachází ospravedlnění pro muslima, který se rozhodne zavraždit člověka obviněného z urážky zakladatele islámu Mohameda. Byť se někteří dnešní muslimští učenci snaží omezit dopad takovéto výzvy k vraždě od samotného zakladatele islámu pomocí argumentace, že muslimové žijící mimo muslimské země nemají právo uchýlit se k zabití osoby urážející Mohameda, místo toho by měli muslimové usilovat o zavedení zákonů zakazujících hanobení Mohameda a islámu. Najdou se ovšem i muslimští duchovní, kteří schvalují zabití lidí urážejících Mohameda, ať žijí kdekoliv na zeměkouli.
Podle mého názoru nepomáhá snaha obhájců islámu z řad multikulturalistů a orientalistů bagatelizovat či přímo popírat existenci této problematické části islámského práva. Spíše to jen posiluje nedůvěru vůči nim samotným a brání to přiznání si, že zde máme velký problém s vnímáním společenských hodnot a pojetím lidských práv u stále větší části evropské populace, protože muslimů v Evropě stále více přibývá.
Bohužel, také postoje části evropských politiků a právníků, například právě výše uvedeného Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, napomáhají postupnému podřízení evropského právního systému požadavkům muslimů a jejich zvýhodňování na úkor jiných věřících, protože je víc než dost případů beztrestného hanobení Ježíše Krista a víry křesťanů, ale naopak za urážku Mohameda vám (zatím) hrozí pouze pokuta a případně vězení.
Již před mnoha lety řekl syrsko-německý umírněný muslim Bassam Tibi proroctví: „Buď se islám poevropští, nebo Evropa poislámští.“ A toto proroctví se stále více naplňuje.
