Uvažovaný zákaz vystupování zvířat v cirkusech je mimořádně pokrytecký. Je cvičení psů také za týrání?
Že mají v současné době prioritu ve vnímání významu problémů spíše emoce než závažné myšlenky, dokazuje mimo jiné aktuální „zásadní“ problém – takzvané týrání zvířat při jejich výcviku a vystupování v cirkusech. Především proto, že k týrání zvířat dochází v mnohem větší míře úplně jinde, v prvé řadě pak v domácnostech lidí, v druhé pak v koncentrovaných chovech hospodářských zvířat a v neposlední době v oborách a zooparcích, kde mají naše oblíbená zvířátka tu „pravou svobodu“.
Dokazují to výsledky kontrol Státní veterinární správy ČR ve vyjmenovaných provozech, které po řadu let konstatují při kontrole cirkusů pouze jednotlivá pochybení, avšak ne v souvislosti s týráním zvířat. Tyto výsledky jsou přitom veřejně přístupné na internetových stránkách veterinářů, což však aktivisté ze spolku Svoboda zvířat nevědí, nechtějí vědět nebo je jim to jedno. A neví to samozřejmě ani laická veřejnost.
Důležité přitom je, a v tom je postoj spolku Svoboda zvířat a potažmo i Ministerstva zemědělství, které bere populisticky podnět aktivistů vážně, mimořádně pokrytecký, že týrání zvířat je na rozdíl od cirkusů reálným problémem daleko spíš v některých chovech hospodářských zvířat, což opět dokazují výsledky veterinárních kontrol i četné, veřejně dostupné zprávy v médiích. Poslední z mnohých případů, kdy v zemědělském podniku uhynulo v nevyhovujících podmínkách 60 prasat, je přitom starý jen několik dní. A není vůbec ojedinělý.
Vůbec nejčastější případy týrání, které jsou ovšem evidovány pouze, když se na ně přijde, mají na svědomí řadoví občané chovající zvířata v domácnostech. Jde především o psy, i proto, že ČR je v počtu psů na počet obyvatel zřejmě na prvním místě na světě. Kvalifikované odhady kynologů mluví až o pěti milionech psů v domácnostech – i tady ale věrohodné statistiky chybí, neboť řada lidí chovaná zvířata nikam nehlásí. Často jsou to ovšem právě ti, kdo se ke svým miláčkům nechovají zrovna v rukavičkách.
Pokud by tak mínili aktivisté své úsilí o ochranu zvířat skutečně vážně, museli by se v prvé řadě soustředit na veřejnost. Jenže to by asi nezískali „pozitivní body“, protože by sáhli lidem do jejich rituálů a postavili by si onu veřejnost proti sobě. Mnohem výhodnější je tak soustředit se na nevelkou skupinu lidí – cirkusáky, kteří navíc nemají často ve společnosti tu nejlepší image. Je to vlastně velká lumpárna, marketing, emoce – ale se skutečnou ochranou zvířat to nemá nic společného.
Mimochodem, jsme-li u psů, pak je jistě i aktivistům známo, že jsou psi cvičeni například k záchraně tonoucích, zbloudilých či na životě ohrožených lidí, nebo třeba na vyhledávání drog. Podstatné je přitom slovo „cvičení“ – při stejné logice, jako je údajné „týrání zvířat“ v cirkusech při cvičení na veřejná vystoupení, by mělo být jako „týrání“ hodnoceno i cvičení psů, což logicky není. Kde je ale podle aktivistů rozdíl?
Autor je agrární analytik
