Očima libertariána: Homosexuální manželství a rodičovství. Proč ne?
Jako libertarián mám dost jednoduché posuzování činnosti státu. Stát totiž stále ještě tvrdí, že svoji autoritu odvozuje od autority lidí. Zastánci demokracie se alespoň urputně brání nařčení, že pro stát funguje ona zlidovělá hláška ze známého představení „Ivánku – kamaráde…“ – „Silnější pes m.dá“
Jako u každého „problému“, který se řeší, si tedy i v této otázce představím, jaké by to bylo, kdybych přišel k sousedovi a začal mu nařizovat, s kým má žít, jak má svůj vztah nazývat, jak a s kým má vychovávat nějaké děti, které nejsou moje.
Nečiním ostatním to, co bych nechtěl, aby oni činili mně. Pokud by ke mně přišel soused s nějakým požadavkem, abych žil a vychovával svoje děti podle jeho představ, zdvořile bych ho vykázal. Pokud by začal být agresívní a chtěl mě v tomto směru k něčemu nutit, hnal bych ho s klackem v ruce.
Právní institut
Manželství a rodičovství jsou tzv. právní instituty. Právní institut slouží k pojmenování nějakého stavu či skutečnosti, které mají rozsáhlejší právní důsledky. Zjednodušeně řečeno – jeden úkon s sebou nese řadu „automatických“ práv a povinností, aniž by je člověk musel složitě a zdlouhavě řešit jednoduchými právními úkony. „Upíšete“ se do manželství a máte „automaticky“ některá práva a povinnosti. Dědění, rodičovství, vyživovací povinnost, společné jmění, nahlížení do zdravotní dokumentace a spousta dalších věcí je důsledkem onoho „upsání se“. To samé rodičovství. Stanete se zákonným zástupcem a najednou můžete vyzvedávat dítě ze školky, dávat souhlas se zdravotním ošetřením, musíte se o dítě starat….
Právo a právní instituty tu nejsou pro to, aby nás stát motivoval ke „správnému“ chování, ale abychom měli jednodušší život. Aby se omezily náklady na to, že si každý může žít, jak sám chce, pokud tím nezasahuje do života žádného svého „souseda“.
Přiznám se, že nepovažuji tuto otázku za to nejdůležitější, co by stát měl řešit. Nefunkční justice, havarijní stav silnic, zoufalá státní železnice a pošta, policie spíše buzerující a trestající, nežli pomáhající a chránící, dotace a regulace ničící podnikatelské prostředí, korupce, reforma důchodů a sociální politiky celkově, zdravotní péče - tam všude je práce jako na kostele…. Ale pokud jde o to, že jedním odstavcem v zákoně se někomu umožní něco, co jiného neovlivní, pak za mě - proč ne?
Autor je zakladatelem Libertariánského institutu.
