Jste pro zvýšení televizních a rozhlasových poplatků? Já tedy určitě NE!
Veřejnoprávní Česká televize i rozhlas chtějí navýšit koncesionářské poplatky. Nic nového pod sluncem, asi bychom se velice podivili, kdyby prohlásili, že je chtějí snížit. Nicméně ironii stranou. Debatě o navýšení citovaných poplatků se nebrání ani stávající ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD). Což v politickém ptydepe znamená, že je de facto mírně a opatrně pro tento návrh.
Argumentace ČT a ČRo s podporou Ministerstva kultury ČR spočívá víceméně v tvrzení – vše se zdražuje, navyšte poplatky pro nás, ať máme za co fungovat. Plus k tomu oblíbená „omáčka“ o nezávislosti medií jako opory svobody a demokracie.
In medias res: Autor tohoto komentáře je proti dalšímu zvyšování těchto poplatků. Je dlouholetým zastáncem efektivnějšího modelu, aby veřejnoprávní jak televize, tak i rozhlas, byli placeni přímo z našich daní! A nikoliv za pomoci zvláštního, procesně nákladného, koncesionářského poplatku. Ergo kladívko, tak jak k tomu přistoupilo již v roce 2010 Polsko a zmíněný model není neznámý ani v jiných demokratických zemích světa.
Úspora nákladů
Pozitivum je evidentní – úspora nákladů, ostatně o peníze jde vždy až v první řadě, jak s oblibou říkával mj. exprezident Václav Klaus. Víte, že náklady na vybírání peněz rozhlasových a televizních poplatků jsou ve srovnání s náklady na správu daní přibližně až trojnásobně vyšší?! Ušetřené peníze za procesní výlohy, ať klidně jdou do kasy veřejnoprávní TV a rozhlasu, tomu říkám racionální řešení. Správné východisko ovšem nevidím ve snaze zatěžovat populaci, včetně té, která ČT a ČRo vůbec nesleduje, dalšími poplatky. Koneckonců již nyní je skoro 700 tisíc našich spoluobčanů v exekuci, a to máme již několik let hospodářskou konjunkturu.
Ekonomický rozkvět přinese sloučení ČT a ČRo
Dalším podnětem do diskuze je, zda namísto navyšování výše poplatků, nesloučit Českou televizi a Český rozhlas do jednoho subjektu. V sousední Slovenské republice působí veřejnoprávní rozhlas a televize ze zákona dohromady již několik let, stejně jako například britská BBC. Mám za to, že legislativci z ministerstva kultury ve spolupráci s dalšími dotčenými ministerstvy by se zde měly inspirovat a bez zbytečného odkladu připravit příslušný slučovací právní předpis.
I studentovi prvního ročníku VŠE či ESF MU je snad jasné, že z ekonomických důvodů je lepší mít jednu a ne dvě mediální veřejnoprávní společnosti. Škoda, že toto kouzlo úspor prozatím uniká našim čelným politikům.
