Marek Stoniš: U nás na „sedmičce“ pěkně po sousedsku aneb Čtvrť bez psích hovínek
Před časem jsem na tomto místě zveřejnil inzerát na prodej bytu ve čtvrti (Praha 7-Holešovice), ve které vyhráli volby levicoví aktivisté. Tímto inzerát beru zpět. Proč?
Pročetl jsem si náš radniční časopis, kde nás seznámili s novým vedením radnice, členy rady, včetně plánů, co s naší čtvrtí zamýšlejí v příštích čtyřech letech.
Pan starosta, jenž je zároveň poslancem lidové strany a šéfem poslaneckého klubu svého hnutí na velké radnici, má ve své gesci kromě komunikace s veřejností také mezinárodní vztahy. To je správné. Těším se, až naši čtvrť bude důstojně reprezentovat na mezinárodní konferenci v Kobylisích nebo na Proseku. Případně až vyhlásí válku kvůli hraničním sporům s první pražskou čtvrtí. Což vlastně nehrozí, tam je starostou jeho bratr, rovněž levicový aktivista. A vrána vráně, jak známo, oči nevyklove. To spíš hrozí letecká bitva naší čtvrti s Vinohrady, kde stále dožívá vláda zločinné pravice, která ne a ne vysazovat dostatek stromů uprostřed vozovek, likvidovat parkovací místa a instalovat vodní rozprašovače pro osvěžení občanstva v parném létě.
Ale to je jen část mého očekávaného štěstí ze života v naší krásné hipsterské čtvrti. Dočetl jsem se rovněž, že oproti období, kdy u nás vládla pravicová strana modrých strak, vzroste počet štědře placených místostarostů i radních města. Chvíli jsem zaváhal, jestli nejmenší pražská čtvrť potřebuje kromě starosty ještě čtyři docela dobře placené místostarosty a další čtyři radní, ale když jsem si přečetl, že jedna z místostarostek má ve své gesci také sousedské vztahy, ulevilo se mi. To nejsou vyhozené peníze.
Představuji si to asi takto: Je večer, s rodinou odpočíváme, vtom zvonek. Za dveřmi místostarostka. Dobrý den, máte nějaký problém se sousedy? Upřímně řečeno, máme, řekl bych. Občas jsou hluční, vyhazují odpadky mimo popelnice, nezdraví a kouří z oken. Pojďme to spolu řešit, řekla by paní místostarostka. A šli bychom společně za oněmi problematickými sousedy. Že jste to neřekli dřív? řekli by oni, když by jim paní místostarostka vylíčila naše starosti. Samozřejmě už nebudeme vyhazovat vajgly z oken, nebudeme přicházet domů ožralí nad ránem. A vyhazovat věci mimo popelnice? To už vůbec ne!
Paní místostarostka vytáhne notes, zapíše si poznámku a oznámí nám: Příští týden to vše stvrdíme na sousedské slavnosti celé vaší ulice. Těšíte se? Ale ne abyste přišli domů nad ránem a netrefili se klíčem do zámku! Trocha toho sousedského humoru neuškodí, že.
A když jsem se dočetl, že další náš místostarosta má na starost integraci cizinců a jeho kolega – uvolněný radní – včasný sběr psích hovínek z ulice, uvědomil jsem si, že stěhovat z naší čtvrti by se mohl jenom blázen.
Až spadnou všechny zbylé mosty spojující nás se zbytkem světa, ono to stejně ani nepůjde.
Text vyšel také jako editorial nového tištěného Reflexu.
Reflex 49/2018|