Vladimír Mertlík: Čučkaři vrací úder aneb Co by bolševik netoleroval
Obvykle mne míjí internetové komentáře k textům, a to i k mým Zpětným zrcátkům. Na to minulé o čučkařích ale až ke mně přišla výhrada kamaráda mého kamaráda, respektovaného lékaře XY, která zaujala snahou diskutovat a ne si jen vynadat (cit.):
„Termín čučkaři je poměrně přesný a navíc není sprostý. Pokud budeme sledovat věci v souvislostech, tak bychom mohli pana prezidenta i ocenit! Na rozdíl od něj jsme si…utajovanou zprávu nemohli přečíst. To bychom možná čučeli, jak nás ta BIS dobře chrání. Dosud na ty čučkaře z BIS nereagoval druhý ústavní činitel, předseda Senátu. Důležitější než označení čučkaři je důvod, proč se tak prezident vyjádřil. A jak "na sviňu" se obdobně vyjádřil, i když diplomaticky, přední analytik izraelského Mosadu. Teď už jen čekám zprávu, kolik pracovníků (zpravodajců) ruské ambasády se „vožralo“, když se bavili, jak zdejší zpravodajské kanály fakt dobře fungují. Inu studenou válku Rusáci prohráli, ale zpravodajci jsou stále excelentní…“, napsal XY.
Zprvu jsem nad tím jen mávnul rukou a poslal následující glosu (cit.):
„…prezident všemu rozumí, to dá rozum, vedle něj už jen Brouk Pytlík. Tuším, že jméno analytika Mosadu je Andrej Kuzněcov. Také já mám k práci BIS výhrady, souhlasím s prezidentem, že BIS měla, pokud ví o čínských a ruských agentech, proti nim už dávno zasáhnout. Problém je v tom, že ani jeden - Zeman, Mynář, Nejedlý, Tvrdík & comp. ještě nemají sbaleno. Ale nic XY nebrání mít opačný názor než já a je krása, že to jde! Když vládli výše uvedeným podobní, tak to vadilo! Zatím by stačilo, pokud by přestali loupit.“
Vzápětí cinkla už přímá odpověď od XY(cit.):
„V podstatě souhlasím s tím, co napsal VM. Jen podotýkám, že pan prezident, ač se to - ne vždy - tak jeví, své bonmoty vypouští promyšleně a královsky se baví. Jelikož neznám text zprávy BIS, tak v tom nechci víc rýpat - a rád se spolehnu na nejrůznější komentáře. Vladimírovi bych jen opáčil, že je sice fajn, že máme svobodu projevu, ale se svobodou po projevu je to mnohem, mnohem horší. Zcela vážně jsem před časem litoval své děti biologické i lékařské (studenty), že jsou na tom v tomto ohledu mnohem hůř, než jsme byli my začátkem osmdesátých let minulého století.“
V tu chvíli jsem se na židli nazdvihl a musel reagovat (cit.):
„To, že Zeman vypouští své věty promyšleně a u některých se královsky baví, věřím. Leká mne jen, zda to, co pan prezident občas vypouští, jsou jen bonmoty. Slovník cizích slov říká jasně: bonmot = vtipné slovo, rčení, úsloví, vtip. Nikdo mi nevysvětlil, co vtipného je na bonmotech kunda sem - kunda tam, ekonomičtí zmrdi či na návrhu střílet novináře. Unikl mi vtip toho, že vrchní velitel armády označí zpravodajskou službu země za idioty. Bez ohledu na obsah zprávy BIS to může udělat jen člověk pracující ve prospěch cizí mocnosti nebo idiot, třetí variantou je kombinace obojího. A mám vážné obavy…
Naše děti, biologické i profesní, se narodily do nejšťastnější a nejsložitější doby - což se nevylučuje - která zdejší lid potkala. Nejšťastnější proto, že máme možnost volby svých životů i toho, komu chceme věřit a nejsložitější proto, že nám v té volbě nikdo nepomůže. Už jsme tu příležitost jako tlupa, kmen či národ měli v letech 1918, 1945 a potřetí 1989. Říká se - třikrát a dost! – a je na nás, chceme-li být tlupa, kmen či národ.
Stav naší země i profesí je mj. výsledkem činnosti prezidenta, premiéra, poslanců a senátorů. Jsou ti nejlepší z nás, proto jsme si je zvolili! A je to tak v pořádku! Když přijede někdo z našich nejvyšších reprezentantů do cizí země, má být tamním domorodcům jasné, jaký národ reprezentuje. Lepivý likér v koutku, kuřácký odér, dvojsmyslné vtipy, slizké prasárničky, podrazy na kumpány, arogantní kecy na domněle slabší, ponížené plazení se před silnějším či ucho otlačené od hrnku na sousedově zdi. Všechny nejhnusnější české vlastnosti, které shrnuje bonmot (!) zpoza hranic: Čech je jako cyklista - dolů šlape, nahoru se hrbí!“
Odpověď XY na sebe nenechala dlouho čekat (cit.):
„Bohužel žijeme v zemi, kde jsou lidé za názory politicko-společenské i odborné stále častěji vyhazováni z práce. V letech 1981 - 1987 jsem studoval v Olomouci. Ačkoliv jsme profesorům museli říkat soudruzi, mohli zde nejen studenti projevovat názory způsobem, jakým uznali za vhodné. Dva z nich, zažraní komunisté, nás dokonce nejednou varovali, ať toho necháme nebo nedostudujeme. Takže tvrdošíjně opakuji, že v době "nesvobody" jsme mohli - aspoň u nás na Hané - povídat si v hospodách i na "svazáckých" schůzích, co nás napadlo - a pokud jsme naše kecy byli schopni v diskusi obhájit, tak nás za to nikdo nepopotahoval. Vůbec našim dětem nezávidím a kaji se, že jako rodič a učitel jsem i já dopustil, abychom se zamotali v kruhu - neboť spirála vypadá jinak. Ujišťuji vás, že bordel, jaký dnes máme i ve zdravotnictví, by Bolševik netoleroval. Avšak "Demokrat" a "Sluníčkář" se starají tak akorát o to, kde vzít prachy na chlast a drogy - ani šukat baby už se jim nechce. A nějaká svoboda, právo a spravedlnost většinu spoluobčanů fakt nezajímá.“
To mi nedalo, i odvětil jsem v několika bodech (cit.):
„Historky o tom, že jsou lidé vyhazováni z práce za politický názor, jsou takový nesmysl, že si rád poslechnu jediný konkrétní případ. Pokud jsou to ovšem názory, jako má náš pan prezident, pak bych to chápal, neboť jsou to názory ohrožující bezpečnost státu. Myslet si je může - i říkat - ale v Novém Veselí u ovaru, ne jako prezident! Fakt, že studenti říkali, co si myslí, ještě nic neznamená, dělal to i Opletal za nacistů, než ho trefili. Dělaly to i desetitisíce lidí na našich koncertech do chvíle, než je zmlátili a zavřeli a skutečnost, že dva zažraní komunisté říkali studentům, ať toho nechají nebo nedostudují, nepotřebuje komentář. Spíše než se kát, milý XY, je třeba se zamyslet nad tím, koho jsi v začátku debaty adoroval a koho dalšího tím pádem s ním. Proto já mám pocit, že nejde o pouhý kruh, ale o přímý úprk zpět.
Za zmíněný bordel ve zdravotnictví mohou ti, kdo v něm pracují a ti, co ho řídí, protože těm to ve většině případů vyhovuje. Tvrdit, že bolševik by to nedovolil, je vskutku úsměvné. Ano, nedovolil by imperialistické přístroje a zařízení, aby zbylo na „kalašnikovy“ pro revoluce kdekoliv. Dál bychom šlapali zubní vrtačky, operovalo by se příborem a místo MR, CT a laserových děl by byly rentgeny na uhlí. Netřeba si posílat statistiky úmrtnosti, délky života či seznam, co dnes jde léčit. Jinak souhlasím, že problém je alkoholismus, ale to jsme zas na začátku, chcete-li na Hradě. Jinak jsem demokrat - bez uvozovek - a podle některých i sluníčkář – byť to nesouvisí s migrací. Dokonce jsem i havloid, protože jsem byl radši, když jsem se za prezidenta nemusel stydět. Přesto v 74 letech a po třech operacích šukám a řekl bych, docela pravidelně. Nejspíš tedy mezi šukáním a demokracií není přímá úměra. Ale když si představím, že pan prezident má prostatu 27letého panice, tak jen zahanbeně klopím zrak…“
A proto je to vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
