Gender aktivisté mají pravdu, pohlaví nejsou jen dvě!
Moderní biologie plně potvrdila závěry genderových specialistů, že blud o pouze dvou pohlavích patří do středověku, jeho dnešní šiřitelé jsou omezení mužští šovinisté, kteří opovrhují rozmanitostí, multikulturalismem a tolerancí. Je načase říct otevřeně, že v přírodě je pohlaví mnoho, a je to úplně normální.
Již řadu let bojují naši nejuvědomělejší spoluobčané za plné uznání a opravdový respekt pro jedince všech pohlaví, které aktivisté rozeznávají. Zastaralé a omezenecké členění na muže (samce), ženy (samice) a hermafrodity v palbě nových vědeckých poznatků neobstojí, a usvědčuje nositele zastaralého názoru, tedy že pohlaví jsou jen dvě, z nekompetentnosti, podujatosti a ultrakonzervativismu. A jak všichni víme - od popírání mnohočetných pohlaví je už jen krůček k masité stravě a týrání zvířat v cirkusech.
Gay Pride je hmatatelným důkazem, že aktivisté mají pravdu. Opakovaně jsem se (jako reportér, jako demonstrant pro svou stereotypní, nudnou a maloměšťáckou heterosexualní orientaci na zletilé ženy tam nepatřím) Gay Pride navštívil, a mohu potvrdit, že pohlaví je už od pohledu mnohem víc, než si myslíme, a dokonce mnohem víc, než se dá poznat.
Podobně i na akcích veganů je občas opravdu těžké poznat, zda někteří účastníci pohlaví vůbec mají, natož aby bylo rozeznatelné, jaké. I na schůzkách ezoteriček je někdy těžké ropzlišit, zda o bioenergiích hovořící jedinec je ona, on či ono, a u demonstrací ochranářů práv zvířat je pak chvílemi problematické rozpoznat, ke kterému patří demonstrant biologickému druhu. Proto jsou úvahy gender aktivistů o mnohosti pohlaví zcela legitimní, a je klíčovým úkolem dbneška tuto oblast zmapovat.
Jak to mají améby
U prvoků je, podobně jako u neaktivistů, běžné pohlavní rozmnožování. Nejen v tom smyslu, jak ho známe my, to jest tatínek a maminka, ale i ve formě takzvané samosprašnosti - autogamie. To je proces samooplodnění jádry, která vznikla v tom samém jedinci (Foraminifera, Heliozoa). Také se ale prvoci dělí jinak.
Nepohlavní rozmnožování je rozšířené v několika základních typech: Binární dělení – buňka se rozdělí na dva stejné jedince, přičemž se tak děje v podélném (Mastigophora) nebo v příčném směru (Ciliophora). Při pučení se z velkého dospělého jedince oddělují dceřinné malé pupeny, které potom žijí jako samostatný jedinec (Suctoria).
Běžná je i polytomie – rozpad na více jedinců (Apicomplexa). Řada prvoků pak v průběhu života vystřídá pohlavní i nepohlavní rozmnožování. A každý jedinec dávající nový život jedním z mnoha výše popsaných způsobů má vlastně při tom plození jednu určitou genderovou identitu, kterých je rozhodně více než jen dvě. A je ostuda, že pro tyto identity, de facto jednotlivá pohlaví, dosud genderoví specialisté nevytvořili politicky korektní a přijatelné názvy.
Kdo jsou aktivisté?
Pátráme-li po pravdivosti aktivistických výroků o mohosti pohlaví, je proto zcela klíčové zodpovědět si otázku: Je aktivista bližší člověku, nebo prvokovi? Pokud bychom se (na základě morfologické podobnosti s běžným člověkem, jako že i aktivista má nohy a hlavu) domnívali, že je aktivista příbuzným člověka, pak budeme nutně chápat myšlenky o víceru pohlaví jako úplný kydy.
Pokud ovšem přistoupíme k vědečtějšímu srovnávání, než je pouhé tvarosloví, když zapomeneme na morfologii 19. století a porovnáme třeba kognitivní potenciál, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že intelektuální výkony aktivistů jsou plně srovnatelné s intelektuálními úspěchy plazmodia i dalších prvoků, které věda zná, neboť řada z těchto parazitů způsobuje demenci. A proto je třeba úvahy aktivistů o větším počtu pohlaví brát vážně, protože u prvoků je to naprosto běžné.
