Klaus udeřil hřebíček na hlavičku. Úloha seniorů ve společnosti poroste kvůli přepjaté politické korektnosti
Možná jste v neděli sledovali vystoupení exprezidenta Václava Klause na TV Prima v pořadu Partie. Leckdo se mnou třeba nebude souhlasit, ale mne, pranepatrného právního komentátora Klausovo vystoupení oslovilo o třídu více, než všechny novoroční a vánoční projevy dohromady.
Nebudu tu dělat hitparádu novoročních vystoupení předních politiků. Rád bych upozornil na jeden trefný aspekt Klausova vystoupení. Přiznal se, že ho mimo jiné trápí nepřetržité utahování šroubů, ubývání našich svobod a mj. kritizoval také přehnanou politickou korektnost.
Čtenář souhlasící s Klausem teď asi řekne, že jsme to slyšeli mnohokrát. Jeho odpůrci jen zabouchají do stolu a praví něco ve smyslu, že je to lež a žádné svobody nám nikdo nebere.
Mně se ale nadmíru líbil Klausův elegantní částečně podprahový vtípek o seniorech-profesorech, kteří dnes jediní mohou porušovat přehnanou politickou korektnost, jelikož nejsou vázáni na žádné granty a peníze od univerzit.
Ježíškova vnoučata a svoboda slova
Spolu bývalým prezidentem si dovolím tuto myšlenku zobecnit: nejen úloha bývalých politiků a profesorů nyní díky přehnané politické korektnosti stoupne, bude se to týkat všech seniorů, kteří se již nemusí tolik obávat existenčních důsledků toho, že si pustí ústa svobodně na špacír. Nebudou se bát využít svou Ústavou garantovanou svobodu slova.
Řada starších lidí si stýská (a mnohdy oprávněně), že je společnost nebere tolik vážně jako dříve. Jak ale naznačuje Klausova metafora, význam seniorů bude posílen z poměrně nečekaných pozic. Ne drahé dárky vnoučatům či pravnoučatům, ale možnost psát a říkat na plný plyn, to, co skutečně cítíte. To udělá ze seniorů a seniorek do značné míry privilegovanou skupinu obyvatelstva.
Pokud se budou stále více naplňovat Klausova slova o utahování šroubů v oblasti svobody projevu a přepjaté politické korektnosti, v budoucnosti se nebudeme moci divit klesajícímu zájmu o správu věcí veřejných a případnému dalšímu nárůstu populistických či dokonce extremistických stran a hnutí.
Liberální demokracie bez svobody slova je jako Romeo bez Julie. (Napadla mě ještě i jiná přirovnání, ale nejsem ještě v důchodu).
Autor je publicista.
