Rok 2019: Vstoupí taxislužba v České republice konečně do digitálního věku?
Rok 2019 přinese české legislativě celou řadu výzev. Můžeme si dovolit předjímat, že některé, třeba skutečná digitalizace státní správy nebo intenzivní budování silniční a datové infrastruktury v regionech, skončí opět v rovině nesplněných přání. Ale jiné dílčí výzvy by mohly klapnout – co třeba konečně vyřešit problém jménem taxislužba?
Taxi jsou příkladem služby, na kterou byla v průběhu uplynulých dekád uvalena velmi přísná regulace. Tato regulace měla za cíl jediné – ochránit spotřebitele a v nerovném postavení, v němž má poptávka oproti nabídce tradičně velmi málo informací, zajistit, že taxikář nebude této informační asymetrie zneužívat ve svůj prospěch.
Jenže jak nás učí ekonomie státních zásahů, interakce mezi státem (politici a úředníci placení tabulkově) a regulovaným odvětvím (taxikáři snažící se generovat co největší zisk) neprobíhá ideálně. Proto se ze souboru opatření na ochranu spotřebitele staly časem spíše bariéry vstupu do odvětví, které limitují konkurenci a stávajícím držitelům „licence“ zajišťují vysokou rentu.
Tento stav taxikářům samozřejmě ve skutečnosti vyhovuje, a proto jej tak vehementně brání. Namísto protestů „regulace je neúnosná, zjednodušte podmínky!“ se setkáváme s nepochopitelnými protesty „zpřísněte regulaci, buďte na nás ještě tvrdší!“. Absurdní, ale typický učebnicový příklad neefektivní situace spojené s inkasováním renty „schované za licencí“, takzvaného rent-seekingu.
Digitální platformy
Avšak přišla změna. Tomu, jak by měla osobní přeprava ve městech v digitálním věku vypadat, nastavilo zrcadlo hned několik společností, například Uber. Transparentní digitální platformy sofistikovanou metodou hodnocení mezi řidiči a zákazníky téměř eliminovaly podvody a předražené jízdy a navíc ukázaly, že se stamiliony lidí po celém světě s klidným svědomím posadí do auta k nelicencovanému řidiči, který je veze do místa určení s pomocí GPS.
Tím zcela nekompromisně postavily na hlavu hned několik principů stávající regulace taxi – povinné testování řidičů, zkoušení z místopisu, označování vozidel nebo používání taxametru – a ukázala, že se bez těchto výdobytků ochrany spotřebitele spotřebitel klidně obejde.
Legislativa
Principy digitální aplikace začaly přejímat další firmy, což je výborné. Vlivem společenské diskuse společnost Uber ustoupila z – pro mě osobně optimální – podoby poskytování služeb a podepsala s vládou memorandum o spolupráci, které vymezuje rozumný kompromis mezi starým typem regulace a novými prvky regulace osobní přepravy ve městech v digitálním věku. Další ryze digitální platforma Taxify se mezitím stáhla z krajských měst jen do Prahy, funguje v „původním“ módu a vyčkává, co se bude dít.
A něco by se dít rozhodně mělo. Je zcela nezbytné, aby trend digitalizace a deregulace taxislužby v České republice konečně dostal legislativní ukotvení a připravovaná novela zákona o dopravě vetknula odvětví atraktivní charakteristické znaky, které v praxi fungují a které můžeme pozorovat v zemích na západ i na východ od našich hranic. Naposledy třeba i na Slovensku.
Autor je ředitel výzkumu Cetra ekonomických a tržních analýz.
