Očkování: Biorodiče ohrožují zdraví i vašich dětí!
Ekologicko-neomarxistická porucha byla donedávna privátní diagnózou podobně jako beďary nebo hemeroidy. S rozpukem neomarxismu se hysterické postoje ekofanatiků stávají celospolečenskou hrozbou. A nejde o nějaké „ideové ohrožení“ či podobný teoretický nesmysl, ale o velmi prozaické šíření nakažlivých nemocí mezi dětmi.
Lékař ještě před dvěma sty lety byl spíše něco jako „asistent při umírání“, v lepším případě pak „asistent při spontánní úzdravě“. Zásadní zlom v medicíně znamenaly dva objevy: vakcinace a antibiotika. Teprve spolu s těmito objevy moderní medicína skutečně zásadně přispěla ke zlepšení zdraví lidí, a poprvé v dějinách si dokázala poradit s nemocemi, na které náš rod po tisíciletí umíral.
Do roku 1958 onemocnělo černým kašlem asi 30 000 dětí za rok, a 80 z nich jich každoročně zemřelo. Od roku 1958 nezemřelo na černý kašel žádné dítě. Na dětskou obrnu stonalo do roku 1960 asi 600 dětí ročně, a padesát jich na ni zemřelo. V roce 1960 bylo zavedeno celoplošné povinné očkování. Od té doby nezemřelo na dětskou obrnu v ČR ani jedno dítě, a dokonce nebyla vůbec zaznamenána.
Vakcinace
Očkování je postaveno na stařičkém a od počátku lidstva známém principu hormeze. Toto tajuplné slovo zní magicky, jeho obsah však používalo již hnutí Sokol a naše babičky. Říkaly tomu ovšem „otužování“. Očkování – vakcinaci, případně „otužení“ imunitního systému malou dávkou oslabených či mrtvých mikrobů, na které chceme vytvořit odolnost – zná lidstvo dlouho. Plně doložené je v Asii už v 17. století, ale podle některých pramenů se možná očkovalo v Indii již tisíc let před naším letopočtem. V Evropě poprvé princip použila (po návratu z Turecka, kde to viděla, a po vlastní nákaze neštovicemi) anglická šlechtična Mary Wortley Montagu (1689–1762). A očkování „v moderním slova smyslu“ zavedl britský lékař Edward Jenner (1749–1823).
Ale pak přišel neomarxismus a nárůst komplexicity společnosti, takže se méně intelektuálně zdatná část veřejnosti přestala orientovat a začala blbnout. A tak se zrodilo hnutí proti očkování. Cestou z komunitní zahrady, kde okopávaly biomrkev, na besedu o multikulturalismu v Autonomním centru Klinika to biorodiče pochopili: Jejich potomek nemá otlačenou prdelku proto, že ho nevozí v kočárku, ale nosí v šátku na hrudi, ale proto, že byl na očkování! A tak začal postmoderní, ekologický, veganský, neomarxistický a celkově uvědomělý boj proti očkování.
Každá sranda něco stojí
Cokoliv děláme vždy přináší rizika. Dokonce i když budeme dostatečně dlouho jenom ležet na gauči, tak je z hlediska teorie pravděpodobnosti zcela nezbytná nějaká černá labuť i tam. Za deset minut nepřijde – ale budeme-li čekat dost trpělivě, nakonec nás z toho gauče setřese zemětřesení, invaze barbarů, nebo prostě kanapi časem shnijí nohy a spadne samo. Stejně tak auta – jsou základem naší civilizace, naše kultura by bez nich nebyla, naše zásobování by bez aut zkolabovalo a my bychom umřeli hlady. Bez ohledu na naprostou nutnost aut však i sebevětší milovník rychlých kol připustí, že pod koly automobilů každoročně umírá vcelku dost lidí. A každému je jasné, že když jen u nás jezdí řádově miliony aut, tak se občas nějaký malér stát musí.
Stejné je to i s očkováním, a s každým dalším libovolným představitelným lékařským výkonem. Každému deseti až stotisícímu dítěti je po něm trochu blbě, každé cca milionté očkované dítě má následkem nějaké nestandardní reakce či nehody vážnější problém. Státní ústav pro kontrolu léčiv v roce 2017 evidoval 794 hlášení na nežádoucí účinky očkování včetně těch nejbanálnějších, a pět vážnějších. Z mnoha milionů očkovaných dětí i dospělých. Nejde to jinak, náš časoprostor bezchybně nefunguje, a nebude, ani kdybychom si na to zavedli zákonnou normu. Ze samozřejmosti, že když se cokoliv dělá v dostatečně velkém počtu, tak se to zcela výjimečně někdy nepovede, však udělali biofanatici bič, a zpochybnili sám koncept očkování.
Spalničky jsou zpátky!
Lékaři následkem masové kampaně bioblbů proti očkování již i v běžných mediích varují před hrozbou návratu některých, i smrtelných, dětských chorob. Čím méně lidí v populaci je očkovaných, tím víc se nemoc šíří a může ohrozit i očkované děti s momentálně (třeba nachlazením) oslabeným imunitním systémem. Proočkování proti spalničkám bylo ještě před deseti lety skoro stoprocentní. Nyní díky kampani klesá k 80 procentům.
Epidemiolog Jan Kynčl ze Státního zdravotního ústavu řekl iDnes: „Zvyšuje se především výskyt černého kašle, spalniček a příušnic. Nakažlivost spalniček je téměř stoprocentní. Mohou přitom probíhat se závažnými komplikacemi, jako je zápal plic, zánět mozku, záněty středního ucha. Mohou také skončit s trvalými neurologickými následky.“ Vakcinolog Roman Chlíbek dodává: „U spalniček je za minimální hranici proočkovanosti považováno 95 procent, někteří autoři uvádějí i 98 procent.“
To jest – v naší populaci s proočkovaností díky bioblbům pokleslou na 80 procent už jsou opět spalničky nemocí, která ohrožuje děti, a to i ty očkované. Pokud se vaše dítě, které jste nechali v souladu se svým svědomím a poznatky moderní lékařské vědy očkovat proti spalničkám, nakazí od dítěte neočkovaného a na celý život ochrne, je to v úplnosti vina bioblbů bojujících proti očkování a rozumu.
