Vladimír Pikora: Dík Klausovi za důstojný rozvod se Slováky
Postava Václava Klause je pro velkou část lidí kontroverzní: Jsou tací, kteří ho nekriticky milují, i tací, kteří ho nekriticky nesnášejí, ale málokoho nechá úplně v klidu. Zkrátka není neutrální, nevýrazný, nebudící emoce. Je pravým opakem těchto vlastností. Dnes si mnoho lidí spojuje Václava Klause s transformací ekonomiky — je ale možné, že za sto let si ho většina lidí bude spojovat spíš s něčím úplně jiným. Totiž s rozvodem Čechů a Slováků. A protože dnešní emoce během času vyprchají, zbude pragmatické hodnocení, že tento rozvod byl v historickém kontextu až neuvěřitelně klidný a důstojný.
Často máme pocit, že nejsme v ničem dobří a že musíme ve všem vzhlížet k Západu. V rozvodu národů se ale ostatní mohou učit u nás. V tom jsme nejlepší. Neváhám říct, že nejlepší na světě. Žádná krev, žádné sváry. Jsme dál přáteli a to vůbec není málo. Kdo tohle po rozvodu má? A které národy se rozešly ze společného státu bez krve a nenávisti?!
Proč je aktuální připomínat si to právě nyní? Tento týden jsme viděli v přímém přenosu „skoro-rozvod“ Británie s EU. Je mi z něho úzko. Je to nedůstojné pro obě strany. Je to selhání všech zúčastněných. Je to podvod na voličích. Je to výsměch demokracii.
Jediné, co se zatím politikům a médiím podařilo, bylo vystrašit lidi k smrti. Brexit je líčen jako katastrofa. Všichni se bojí uzavřených hranic, plných přístavů, propouštění lidí z práce, odlivu kapitálu a tak dál. Objevují se šílené zprávy, jak si chudák Angličan už nikdy nedá sendvič, protože potřebuje sýr z Nizozemska, rajče ze Španělska, salát z Itálie, rybu z Dánska, máslo z Irska. Prostě hotový kolaps ekonomiky.
Je to neskutečná lež a propaganda Bruselu. Prý nastane pohroma, protože Británie byla s EU spojena 45 let, a je tedy až moc propojená s kontinentem. To jen ukazuje, jak pro některé lidi svět končí šumavskými hvozdy, alternativně kanálem La Manche. Češi a Slováci byli spolu 70 let, byli skrze centrálně plánovanou ekonomiku a společný stát vzájemně mnohem propojenější než jakékoliv země s EU, a když se rozešli, žádná katastrofa se nekonala!
Jen musely obě strany chtít, aby to šlo. A tady Brusel dělá všechno pro to, aby to nešlo. Protože kdyby se to Britům podařilo a ukázalo by se, že jim je bez EU buď lépe, nebo aspoň stejně dobře, budou Británii následovat další státy. A bruselští byrokraté by časem přišli o dobře placenou práci a moc.
Jejich odpor vůči brexitu je přirozený. Neznám žádného vládce, který by ochotně akceptoval, že se mu rozpadá impérium. Tady byli leadři Československa (a zejména Václav Klaus coby představitel opouštěné části) jedineční. Myslím, že byl znechucen tahanicemi o pomlčku a chtěl se soustředit na opravdové problémy, ne na zbytečnosti. Proto neprotahoval jednání o dělení Československa. Vše šlo rychle a hladce.
Eurohujeři ovšem tuto argumentaci odmítají. Podle nich nikdo Británii klacky pod nohy neházel. Brusel podle nich za nic nemůže.
Podle mě může. Jednoznačně může za to, že vůbec došlo k referendu o brexitu. Neměl nikdy dopustit, aby se Britové cítili v EU druhořadí. Jestli to je, nebo není pravda, jestli druhořadí skutečně byli, či ne, je na diskusi. Důležitější však je, že v referendu Britové potvrdili, že se tak cítí. Je to, jako kdyby někdo tvrdil, že matka, která dopustí, aby se její dítě cítilo nemilované, je tou nejlepší možnou matkou.
Dalším protiargumentem eurohujerů je, že dohodu o brexitu přece vyjednala sama Mayová a mnohokrát prohlásila, že je dobrá. Z toho prý logicky plyne, že chyba není na straně Bruselu. Můj názor je, že na dohodu musí vždy být dva. A Mayová původně do Salcburku přišla s úplně jiným návrhem. Ten jí ale Brusel shodil pod stůl a nechal běžet čas proti ní. Ta nakonec kývla na podmínky, jež jsou podle mě pro Británii nevýhodné, a hlavně nedůstojné, když mají platit EU něco, co já označuji za výpalné. To pochopitelně pro většinu členů britského parlamentu, kteří stále ještě vnímají Británii jako velmoc, bylo neakceptovatelné. Nemohli hlasovat pro. To, že Mayová prohlásila, že je dohoda dobrá, je logické: Neměla politicky na výběr.
Argument o propojení Evropy a Británie je úplně vylhaný. Vždyť za těch 45 let se Britové nedokázali přizpůsobit Evropě ani tím, na které straně silnice budou řídit. Nepoužívají ani metry, stále jedou v mílích, stopách a palcích. Jejich propojení s Evropou je v porovnání s propojením Čechů a Slováků zanedbatelné.
To ovšem neznamená, že dělení dopadne stejně dobře jako u nás. Svět má opravdu zaděláno na průšvih, protože mu jeho vůdcové do hlavy neustále tlučou, že se brexit nepovede. Nám se rozdělení povedlo, protože jsme chtěli na obou stranách uspět. Jenže v Británii dnes asi hodně lidí uspět nechce a v Bruselu skoro nikdo. Britové vlastně nevědí, co chtějí. Výsledek referenda byl příliš těsný.
Nyní je otázkou, co bude dál. Logicky by mělo nastat to, před čím všichni varovali jako před katastrofou: Měl by nastat neřízený brexit. Jenže to v parlamentu moc lidí nechce a hledá se jiná cesta. Což jen ukazuje, jak moc politici manipulovali s voliči, když je strašili něčím, co je v praxi reálné asi jako přistání Marťanů na Temži. Premiérka Mayová dokonce říká, že než neřízený brexit, to už je pravděpodobnější žádný brexit.
Další možností je dohodnout jinou smlouvu s EU. To se ale asi nedá stihnout za deset týdnů. Zdá se tedy velmi pravděpodobné, že 29. března žádný brexit nebude. Prostě se posune na neurčito. Pak by asi politici vyrobili nějakého kočkopsa, kdy by Británie sice formálně z EU vystoupila, ale byla by jí blízko. Jednalo by se o něco, čemu se říká soft brexit.
Pak je tu ještě třetí možnost a tou je druhé referendum. Jeden z poslanců už přišel s návrhem zákona, který to umožňuje. Jako pravděpodobný scénář to vidí i jeden z hlavních zastánců brexitu, Nigel Farage. Nové referendum by ovšem bylo řešením jen tehdy, pokud by voliči na reparát řekli, že brexit nechtějí. Tím by politiky zbavili problému. Je to tedy vlastně sázka na to, že voliči konečně odhlasují tak, jak je to pro politiky jednoduché.
To, že politici vlastně víceméně vypustili ze hry neřízený brexit, jímž neustále strašili, ovšem rozdalo nové karty na finančních trzích. Výsledek, který byl původně prezentován jako negativní, je najednou pozitivní, protože kdyby býval parlament odhlasoval smlouvu, brexit by nastal. Když parlament smlouvu neodhlasoval, je tu teoreticky stále možnost, že žádný brexit nebude… Kvůli tomu libra posiluje.
Případný odchod Británie chápu jako velkou ztrátu pro EU, protože velká část toho nejlepšího z Evropy přišla v posledních stoletích z Británie. Tam vznikla většina klíčových objevů, tam jsou ty nejlepší univerzity, tam je kultura i bohatství.
Nejprve jsem si myslel, že vše špatné je pro něco dobré. Myslel jsem si, že když Británie opustí EU, EU se aspoň trochu změní k lepšímu. Byl jsem ale naivní. Bruselští mocipáni jsou tak zahledění do sebe, že si ani nějakou chybu nepřipustí. Předseda Evropské komise na veřejných událostech vrávorá pod vlivem alkoholu a ani ho nenapadne, že brexit je neúspěch celé Evropy, k němuž sám velkou měrou přispěl, a že by měl odstoupit.
Poučení pro nás je z toho jasné:
Za prvé Češi mají být na co hrdí.
Za druhé nesmíme věřit referendům – fungují, jen když se to politikům hodí.
Za třetí myšlenka czexitu je — minimálně v současnou chvíli — naivní. Než by nás EU pustila z osidel, nejdříve nás oškube na kost. Ne že by to bylo „nutné“ – je to ale forma msty. A všem to jasně signalizuje. EU je zlatá klec, která má sice teoretický východ, ale prakticky je zazděný. Možná se časem pár cihel uvolní, ale východ by nejprve musel prorazit větší kalibr beranidla než je Česko.
