Má prezident Zeman právo nejmenovat profesory vysokých škol?
Prezident Miloš Zeman zveřejnil své rozhodnutí nejmenovat fyzika Ivana Ošťádala a historika umění Jiřího Fajta profesory. Prezidentovo rozhodnutí opět rozvířilo debatu, zda nepřiměřeně nezasahuje do univerzitní samosprávy a nepřekračuje tím své pravomoci. Pojďme se společně podívat na to, zda prezident postupoval v souladu se svými pravomocemi. Zjistíme, že se od sebe oba případy podstatně liší.
V rámci profesorského řízení Ivana Ošťádala nezohlednila Univerzita Karlova podle prezidenta styky s StB a rozpor této „morální degradace“ se svým etickým kodexem. Jiří Fajt podle prezidenta předložil nepravdivé a zavádějící informace a nesplnil podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole. Zeman zpochybnil také některé údaje, které Fajt předložil ke svým publikačním aktivitám. Má vůbec prezident právo na základě takových důvodů nejmenovat kandidáty na titul profesora?
Rozhodovat musí zákonné důvody, ne osobní antipatie
Prezident republiky jmenuje profesorem pro určitý obor toho, kdo byl na jmenování navržen vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy, návrh se prezidentovi republiky podává prostřednictvím ministra školství. Vysoká škola, fakulta, ministr školství a prezident jsou orgány vykonávající v rámci profesorského řízení samostatné úkoly. Ministr školství je například oprávněn vrátit návrh na jmenování profesorem vědecké nebo umělecké radě vysoké školy, pokud nebyl dodržen postup při řízení ke jmenování profesorem. Není tedy pravda, že jmenování profesorem je výlučně záležitostí vysoké školy.
Ministr školství tak není pouhým pošťákem mezi vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy a prezidentem. Stejně tak prezident republiky není pouhý ceremoniář vykonávající rozhodnutí vědecké rady univerzity, ale vystupuje jako svébytný orgán.
Prezident republiky má v rámci profesorského řízení samostatné postavení a jmenování či nejmenování profesorem náleží do jeho pravomoci. To ovšem neznamená, že by bylo možno zaměňovat pravomoc s libovůlí. Důvodem pro to, aby prezident navrženého kandidáta profesorem nejmenoval, může být jen nesplnění zákonných důvodů. Prezident tedy nemůže o nejmenování profesorem rozhodnout například na základě své osobní antipatie k uchazeči, ale pouze pokud pro to existuje nějaký zákonný předpoklad.
Návrh na jmenování profesorem, který většinou podává sám uchazeč, schvaluje komise složená z profesorů, docentů a dalších významných představitelů daného nebo příbuzného oboru, schválená příslušnou vědeckou nebo uměleckou radou. Jak Ošťádal, tak Fajt byli navrženi na jmenování profesorem vědeckou radou své vysoké školy a splnili tedy podmínky stanovené vysokou školou pro udělení titulu. Tím však nejsou podmínky pro jmenování profesorem vyčerpány.
V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru. Oprávnění přezkoumávat v rámci profesorského řízení, zda jsou Ošťádal a Fajt význačnými a uznávanými vědeckými osobnostmi ve svém oboru, má samozřejmě i prezident, jakožto svébytná instance tohoto procesu.
Do hry se zřejmě znovu vloží soudy
Pokud se prezident rozhodl nejmenovat profesorem Jiřího Fajta, neboť usoudil, že jmenovaný nesplnil podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole a že jeho publikační aktivity nejsou na úrovni, kterou vysoká škola vyžaduje, překročil svoji pravomoc. Posuzování těchto otázek je totiž v působnosti vysoké školy, respektive ministra školství, který může návrh vědecké či umělecké rady vysoké školy na jmenování profesorem vrátit.
Pokud ale prezident nejmenoval Ivana Ošťádala profesorem, protože není uznáván jako vědecká osobnost ve svém oboru kvůli svým dřívějším kontaktům se Státní bezpečností, prezident ze svojí pravomoci nevybočil. Takové rozhodnutí ale musí být řádně odůvodněno tak, aby bylo soudně přezkoumatelné.
Svoji roli bude také hrát otázka aplikace principu legitimního očekávání, tedy zda spolupráce se Státní bezpečností byla překážkou jmenování profesorem i v jiných případech, bez ohledu na to, zda měl takového profesora jmenovat Miloš Zeman či jeho předchůdci. Prezident republiky totiž v tomto případě vystupuje jako správní orgán a při jeho rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nesmí vznikat nedůvodné rozdíly.
Do celé záležitosti tak zřejmě znovu vstoupí soud (Zeman poprvé nepodepsal jmenování obou profesorů již v roce 2015 a věc již v minulých letech řešil pražský městský soud), i když ani v tomto případě nebude mít možnost nahradit prezidentovo rozhodnutí jmenovat někoho profesorem. Soud ovšem může prezidentovo rozhodnutí nejmenovat někoho profesorem zrušit jako nezákonné.
Autor textu je právník.
