Miloš Zeman postupuje v návrzích na ústavní soudce překvapivě uvážlivě a odpovědně
Post ústavního soudce je v demokracii klíčový, to dnes vědí i středoškoláci. Spoluvýběr ústavních soudců osobně pokládám za jednu z klíčových pravomocí prezidenta. Možná jste si toho také povšimli: Miloš Zeman, který jinak páchá paseku, bonmoty a rozepře, kde může, postupuje při navrhování kandidátů na ústavní soudce velice uvážlivě. A to dlouhodobě.
Leckdy je zajímavé sledovat, jak věci a osobnosti nejsou rozhodně černobílé. Jen opravdu máloco a málokdo je čirým zlem či dobrem. Český prezident je toho příkladem. Do veřejného prostoru pronikla informace, že prezident Zeman brzy navrhne na ústavního soudce prorektora Univerzity Karlovy profesora Aleše Gerlocha. Zmíněný prorektor, dlouholetý místopředseda Legislativní rady vlády a také bývalý děkan pražských práv, je vysoce kvalitním a uznávaným odborníkem (nejen) v oblasti veřejného práva. Gerloch má v Senátu velice dobré vyhlídky a očekává se, že horní komora Parlamentu prezidentovu nominaci potvrdí.
Prezident hraje podstatně větší roli než senátoři
Jako vysokoškolský právní pedagog bych rád opravil jednu nepřesnost, která roky koluje českými médii a sociálními sítěmi. Řada lidí se mylně domnívá, že ustavení soudců Ústavního soudu ČR probíhá na základě volebního principu. Není tomu tak. Ústava jasně říká, že se zde uplatňuje princip jmenovací a zmíněné ústavní soudce jmenuje prezident republiky. Podle české ústavy tedy hlavní tíhu odpovědnosti za personální konstituování Ústavního soudu nese prezident. A teď to nejpodstatnější – Senát pouze dává či nedává souhlas s tímto jmenováním.
Nemohu se též ubránit dojmu, že mnozí senátoři přeceňují či v minulosti přeceňovali – de facto v rozporu s dikcí ústavy – svou roli v tomto procesu. Zopakujme si, že Senát nikoho nevolí, absolutně největší odpovědnost za akt nese prezident republiky, ať se to někomu líbí, anebo nikoli.
Myslím, že Zemanova rozvaha v oblasti návrhů ústavních soudců si zaslouží pochvalu, a to i od jeho odpůrců a nevoličů. Zbývá si jen přát, aby se tato rozvážnost a zodpovědnost přenesly intenzívněji do dalších oblastí Zemanova působení.
A ještě poznámka: Pokud někdo čekal, že do tématu vztahu Miloše Zemana a soudnictví budu „montovat“ kancléře Mynáře a jeho úlety, tak se spletl, koneckonců o tom bylo napsáno již mnohé. A rozhodně nechci Zemanovy kvalitní návrhy perfidně podrývat mícháním hrušek, jablek a koblih.
Autor textu je právník a publicista.
