Babiš chce penzijní reformou potrestat bezdětné, je to ale myšlenka plná logických děr
Andrej Babiš oznámil, že chystá zásadní penzijní reformu. Jedním z jejich hlavních bodů má být princip, že do státního pilíře budou povinně přispívat všichni, důchod ale budou dostávat jen ti, kteří vychovají alespoň jedno dítě. Bezdětní si mají prostředky na stáří naspořit sami. Na první pohled to pro někoho sice může vypadat hezky, ale Babišův návrh má několik zádrhelů a otazníků, na které premiér nijak neodpovídá. Pojďme si je společně rozebrat.
Za prvé – Od kdy a pro koho by nový model začal vlastně platit? Jedním z pilířů demokratického právního státu je dlouhodobě zákaz retroaktivity. Pravidla nelze měnit během hry či na konci druhého poločasu, na to je zejména ústavní soud velmi přísný.
Těžko může „reforma“ spravedlivě chtít například po dnešních bezdětných padesátnících, aby ještě honem rychle zplodili a vychovali děti. To je neuskutečnitelná podmínka, a takové podmínky právo v zásadě zakazuje. Lékař potvrdí, že rodičovství po 35 roce života s sebou nese – pokrokům lékařských věd navzdory – značná úskalí. Takže kdyby se zamýšlený model „bezdětní nic nedostanou“, uskutečnil, mohl by reálně vstoupit v účinnost někdy za zhruba 30 let. K číslu 30 jsem došel tak, že jsem od věku odchodu do důchodu 65 let (ale i kdyby to bylo v budoucnu například 68 let, na podstatě by se moc nezměnilo) odečetl věk 35 let, do kterého lze lidi čistě teoreticky direktivně „nutit“, aby měli děti. A to ještě za předpokladu, že by nová důchodová legislativa začala platit už zítra, což je samo sebou utopie. O konkrétních číslech možno vést širokou diskuzi, ale pod 25 let do reálného zavedení se v demokratickém státě prostě nedostaneme.
Za druhé – Je morální trestat lidi, kteří nemohou mít děti? Ne, že je nechtějí z rozmaru či pohodlnosti, ale prostě je mít nemohou. A to ať již proto, že žijí nedobrovolně sami, nebo proto, že sice žijí v páru, který však děti mít nemůže.
Dále je tu několik stovek tisíc lesbiček a gayů. Ti z podstaty také nemohou mít děti. Pokud by stát vázal výplatu důchodu na zplození a výchovu dětí, pak by musel logicky homosexuálním párům umožnit adopce. Nelze být obutá a neobutá zároveň. Připomeňme, že gayové a lesbičky mají stejná práva jako všichni ostatní, koneckonců takto opakovaně judikovaly naše i evropské soudy, a nemožno někoho diskriminovat kvůli příslušnosti k minoritě.
Velice těžko uvažovat o diskriminaci naruby, tedy o tom, že by homosexuálům byla povinnost mít děti pro penzijní důvody odpuštěna. Pak bychom se asi divili, kolik žije v České republice homosexuálů, kteří by se k této menšině přihlásili ze zcela zištných důvodů.
Za třetí – Pozoruhodná je i Babišova fanfarónská myšlenka, že bezdětní si mají na důchod naspořit sami. To nedává v zemi, kde je přes 800 tisíc lidí v exekuci, moc smysl. A to jsme teď v čase hospodářského růstu. Bezdětní lidé mají již dnes vyšší daně oproti rodičům nezaopatřených dětí, což je v pořádku. Ovšem představa, že se bezdětní topí v penězích, je v české kotlině prostě úsměvná. A hlavně dosti vzdálená realitě.
Za čtvrté – Pokud by se uplatnil u bezdětných princip: Plať plné sociální pojištění celý život, ale nic na důchod z toho nedostaneš, logicky to povede k nižší motivaci těchto lidí dlouhodoběji „pobývat“ v takovém pro ně nepřátelském systému. Ano, budou mít stále silnější motivaci se přesunout do zóny šedé ekonomiky. Na to bude muset zákonitě Babišův „firemní stát“ reagovat dalším utažením šroubů, v jehož světle budou například i dnešní EET či povinná hlášení k DPH jen rekreačními aktivitami.
Za páté – Babišův návrh jde de facto i proti přírodě, která je postavena na selekci proto, aby se na planetě udržoval kvalitnější genofond. Požadavek, aby všichni měli děti, popírá tento princip výběru. Je to něco jako kdyby učité na základních a středních školách museli všem dávat jen jedničky. Kde by pak zůstala zdravá motivace žáků? Každý prostě není takový alfasamec jako Andrej Babiš, aby se dále úspěšně rozmnožoval. Je však etické, brát si od těchto lidí několik desítek let peníze ze sociálního pojištění a pak jim říci: Nic vám nedáme, bezdětná holoto?
Za šesté – Na území dnešní České republiky žil v roce 1800 přibližně jeden milion lidí, nyní je to pěkných deset a půl milionu, takže vymření se bát opravdu nemusíme. Navíc na naší planetě nyní žije přes sedm a půl miliardy lidí, v roce 1800 to byla necelá miliarda. Planetě hrozí přelidnění, zdroje jsou omezené, na což politici zahledění do pěny dní, většinou kašlou.
Možná v roce 2200 budou bezdětní lidé uctíváni jako „nejvyšší božstvo“, dodávám v laskavé nadsázce na závěr.
Autor textu je právník.
