Potupné porážky Putina: Rusko prohrává souboj se Západem o vliv na Balkáně
Celá desetiletí vede Rusko strategický souboj se Západem o získání vlivu nad Balkánem. Přestože se Moskva snaží politicky i pomocí dezinformační války získat v tomto evropském regionu silnější pozice, vůbec se jí to nedaří. Zejména pro Vladimira Putina je to potupná strategická porážka, protože Evropská unie i NATO k nevoli Moskvy na Balkáně neustále expandují. Navíc se do této oblasti ekonomicky tlačí Čína. Rusko nemá kromě silných řečí co nabídnout.
Dalším hřebíčkem do ruské rakve na Balkáně je podepsání dohody o přistoupení Severní Makedonie (nový oficiální název této země) do Severoatlantické aliance. Rusko se přitom vehementně snažilo, aby k tomuto kroku nedošlo. Jako první z členských států NATO smlouvu vzápětí ratifikoval řecký parlament, přitom právě Řekové dlouho kvůli sporům o název Makedonie blokovali tento postup. Je to ale pouze další ze série nekonečných porážek Ruska na Balkáně.
Američané přicházejí a Rusové skřípou zuby
Už v roce 2004 vstoupily do NATO Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko. O pět let později pak Chorvatsko a Albánie. V roce 2017 je následovala Černá Hora. Rusko se přitom v posledně jmenované zemi dokonce pokusilo vyvolal politický převrat. Ale ani to se mu nepodařilo. Všechna poslední rozšíření Severoatlantické aliance se přitom týkala Balkánu.
K obrovské nevoli ruských vojenských stratégů se navíc na území balkánských států natrvalo zabydlují američtí vojáci. Kromě tradiční základny na řecké Krétě je dnes kolem 2500 amerických vojáků trvale umístěno v Bulharsku, i když zde spadají pod velení místní armády. Američané jsou i významnou součástí mezinárodních sil v Kosovu. Nadále je posilována přítomnost USA na základně Mihai Kogalniceanu v Rumunsku. Vláda v Bukurešti rovněž koupila americký protiraketový systém Patriot. A v říjnu minulého roku albánská ministryně obrany Olta Xhaçkaová oznámila, že ve městě Kuçova postaví NATO velkou leteckou základnu.
Důvodem „usídlování“ americké armády na Balkáně není jenom snaha omezit vliv Ruska, ale je také relativní blízkost Blízkého východu a severní Afriky, což jsou trvale neklidné regiony.
V ekonomické spolupráci tahají Rusové za kratší konec
Všechny pokusy prezidenta Vladimira Putina i jeho předchůdců omezit vliv Západu na Balkáně přitom dlouhodobě krachují. K nelibosti Ruska se kdysi rozpadla federativní Jugoslávie. Moskva pak sice stála na straně Srbů v případě sporů o Kosovo, ale ani na této frontě neuspěla. Kosovo vyhlásilo v roce 2008 nezávislost a dnes ho uznává více než stovka států.
Zásadně pak poměry změnil vstup některých balkánských států do Evropské unie. Členy jsou v současnosti Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko. Rozhovory či jednání ale EU vede i s dalšími zeměmi regionu. A to dokonce i se Srbskem, které se jinak profiluje jako jeden z posledních spojenců Ruska na Balkáně.
Vzhledem k tomu, že Moskva může kromě silných řečí nabídnout leda tak zbraně a dodávky některých surovin, její vliv na Balkáně slábne. Země regionu potřebují především ekonomickou spolupráci a přístup na evropské trhy. Obecně nutně potřebují investice do infrastruktury, nových technologií či průmyslové výroby. A v tomto směru tahají Rusové za hodně kratší konec. Někdy se sice objevují informace, že například Řecko stojí Rusku poměrně blízko, jenže jeho obyvatelé i politické reprezentace si uvědomují, že nepřežijí bez podpory EU.
Propaganda už nestačí
Další problémem pro Moskvu je fakt, že na Balkáně se ekonomicky stále silněji prosazuje Čína. Nejenom, že stále roste její obchod s balkánskými zeměmi, dlouhodobě si také pronajala významný řecký přístav Pireus, kde je dnes většinovým vlastníkem státní čínská společnost Cosco. Peking také buduje novou železnici, která povede právě z Řecka až do maďarské Budapešti. Ani v tomto směru nemůže Rusko ničím konkurovat.
Rusko se samozřejmě dokáže prosadit brutální silou ve svém okolí (východní Ukrajina, Krym) či v Sýrii, ale přes všechny snahy se mu v Evropě nedaří, protože je oproti jiným velmocím zaostalé v mnoha oblastech. Balkán v podstatě ztratilo, teď je na řadě jihoamerická Venezuela. Moskva se to sice snaží přebít hlasitou a velkohubou propagandou, ale realita je jiná, než to vypadá i na některých českých dezinformačních webech.
