Španělsko půjde k volbám: nahoru letí odpůrci migrantů, feministek a fanoušci býčích zápasů
Španělští voliči dostanou nečekaně rychle možnost ohodnotit u volebních uren několikaměsíční „merkelovský“ experiment jejich socialistické vlády premiéra Pedra Sáncheze. Tomu se loni v červnu podařilo ve spojení s krajní levicí a katalánskými separatisty nahradit vyslovením nedůvěry v parlamentu pravicovou vládu a nastěhovat se v čele menšinového kabinetu do premiérského paláce. Jeho kabinet zavelel k silnému obratu doleva, jehož symbolem se stalo i rozhodnutí o exhumaci bývalého diktátora Franka. Podstatnější ovšem byla změna politiky v oblasti migrace. Sánchezova vláda otevřela španělské přístavy lodím s migranty, které odmítla na své území vpustit Itálie, kde se moci naopak ujaly antiimigrační strany. To vše nahrává nové politické síle – silně pravicové a do jisté míry protestní straně Vox.
Tento postup, kopírující dřívější politiku „otevřených dveří“ německé kancléřky Merkelové, měl na španělskou politiku zásadní dopad. Premiérovi socialisté za nárůst migrace již jednou zaplatili vysokou cenu, když na počátku prosince ztratili svou hlavní volební baštu – Andalusii. V tamních regionálních volbách totiž i na jejich účet uspěla nová, silně pravicová strana Vox. Ta historicky vznikla jako malý odštěp hlavní španělské pravicové strany – lidovců. Až do andaluských regionálních voleb ale pouze živořila na okraji politického zájmu. Jenže v nejjižnější španělské autonomní oblasti Vox v prosinci najednou volilo 11 procent voličů a strana přispěla k odchodu socialistů z čela regionu. To se stalo poprvé od znovuzavedení španělské demokracie v 70. letech. Socialisté sice skončili v andaluských volbách nejsilnější, ale Vox podpořil menšinovou vládu pravicových lidovců a středové strany Občané. Vzápětí „nová“ strana Vox zaznamenala raketový vzestup i v celostátních žebříčcích popularity, podle nichž by ji mohla volit až desetina voličů.
Evropskou unii Vox opouštět nechce
Vox začínal jako silně konzervativní strana, která chtěla v ekonomice nízké daně, ale sázela hlavně na tradiční hodnoty. Ty si ve Španělsku můžete představit nejenom jako boj proti sňatkům homosexuálů, odpor k útokům na dědictví Frankovy diktatury, ale také třeba jako kampaň odmítající zákazy býčích zápasů. Vox v čele se sociologem a vášnivých ochráncem všeho španělského Santiagem Abascalem na všech frontách bojuje proti projevům „politické korektnosti“. Projevilo se to například v momentě, kdy Abascal požadoval za podporu pravicové vlády v Andalusii budoucí zrušení zákona o domácím násilí. Podle příznivců strany Vox jsou totiž podobné zákony zaměřené explicitně proti mužům, což odmítají. Proto je chtějí nahradit normou, jež nebude bránit jen ženy, ale všechny ohrožené skupiny. V otázce evropské integrace nová kometa na španělské politické scéně nechce Evropskou unii opustit, ale odmítá do Bruselu předávat další pravomoci.
Nic z toho však nebylo hlavním důvodem, proč strana míří v předčasných volbách ke vstupu do celošpanělského parlamentu. Tím se naopak stala silná kritika stoupajícího počtu migrantů, když socialistická vláda otevřela přístavy a nekladla velké překážky těm, kteří se do země vydali nelegálně. Značná část těchto příchozích sice míří přes Španělsko dále do Evropy, ale i tak se atmosféra v zemi vůči přistěhovalcům hodně změnila. Není náhodou, že Vox, jenž bere voliče napravo i nalevo, v andaluských volbách nejvíce bodoval v oblastech s vyšším počtem migrantů. Podobně jako v Německu na problému otevřených hranic vyrostla nová silně protestní strana, která ale navíc prosazuje ústavní změnu Španělska, protože chce zrušit autonomii všech regionů (včetně Baskicka a Katalánska) a fakticky neuznávat katalánskou či baskickou národnost.
Předčasné volby odstartovali Katalánci
Vedle rostoucí migrace politickou situaci ve Španělsku totiž výrazně komplikuje i stále nevyřešený problém Katalánska. I díky němu zemi čekají 28. dubna předčasné volby. Menšinovou, socialistickou vládu totiž ve středu při hlasování o rozpočtu „zradili“ její dosavadní spojenci z řad katalánských separatistů. Ti chtěli za podporu vlády příslib uskutečnění referenda o nezávislosti Katalánska, což premiér odmítl. Neschválení rozpočtu se ve Španělsku událo teprve podruhé v historii a premiér Sánchez v krizi vyhlásil předčasné volby. Na jednu stranu si vlastně mohl oddechnout, protože opoziční trio pravicových lidovců, středových, ale hodně španělsky nacionalistických Občanů a protestního uskupení Vox premiérovi v poslední době o hlavu otloukalo jeho „kolaboraci“ a vyjednávání s katalánskými separatisty.
Na druhou stranu ovšem volby socialistům zřejmě nic dobrého nepřinesou. Ti sice vedou v průzkumech, ale jasnou většinu v parlamentu by podle současných preferencí mělo získat právě trio lidovců, Občanů a Vox. Premiérem by proto mohl být přes historicky nejhorší výsledek své Lidové strany její nový, teprve osmatřicetiletý lídr Pablo Casado nebo lídr Občanů Albert Rivera.
Sánchez ještě věří, že voliči středových Občanů částečně přejdou k socialistům, protože se jim nebude líbit právě vidina vlády opřené o podporu protestní a silně pravicové formace Vox. Pod tlakem svých regionálních politiků ale předčasné parlamentní volby stejně svolal měsíc před konáním komunálních a evropských voleb, protože levice „minimalisticky“ doufá, že voliče vystraší očekávané vytvoření vlády s podporou Voxu a socialisté budou moci škody po jejich krátkém celostátním vládnutí napravit aspoň na komunální úrovni.
