Kumulace odměn za politické funkce je nešvar. Dobře, že se s tím začíná něco dělat
Poslanecká sněmovna schválila, že se druhé a další platy politiků vykonávajících více funkcí sníží ze sta procent na dvě pětiny. I když se mnozí občané mohli začít radovat, že se těm „nenažraným politikům“ konečně osekají platy, není to tak úplně jednoduché. Odhlédneme-li od faktu, že snížení odměn ještě musí posvětit Senát, takže pokles ještě reálně nenastal, jde o to, že snížení platu postihne jen ty poslance a senátory, kteří jsou současně placenými zastupiteli obcí, městských částí, městských obvodů anebo krajů.
Hlavní klad zmíněného snížení vidím v poklesu motivace k „syslení“ různých veřejných funkcí. V české kotlině jako by platilo, že čím víc má politik funkcí, tím více je politikem. Konkrétní kumulátory jmenovat nebudu, jelikož by se ihned strhla lavina připomínek, proč byl uveden ten či onen a jiný „mnohofunkcionář“ nikoliv. Lze se ale domnívat, že pokud má někdo více funkcí – tedy více pracovních úvazků – tak z prapodstaty věci nemůže každou svou funkci vykonávat naplno. Jistě, politici se rádi kasají, kolik toho zvládnou, jací jsou nevídaní exkluzivní pracanti, ale systémově je kumulování funkcí prostě špatně.
Den má 24 hodin pro všechny, dokonce i pro poslance a senátory. Ano, krátkodobě se to možná stihnout dá, ale dlouhodobě souběh více prací prostě plnohodnotně zvládat nelze. Tedy pokud to nemá dotyčný odskákat na zdraví či aby tím netrpěl výkon některé z jeho milovaných (a později možná proklínaných) funkcí.
Potřebujeme rozumné a neopotřebované politiky
Je zajímavé, že mezi hlavní kritiky snížení platů kumulátorů funkcí se zařadil šéf lidovců Pavel Bělobrádek, který ve sněmovně ve vztahu k tomuto návrhu použil slova „normální hnusný populismus“. Nevolí Bělobrádek taková slova náhodou i proto, že nejeden jeho stranický kolega taktéž hromadí funkce? A není hromadění funkcí i útokem na tradiční rodinu? Multifunkcionář přece nemůže mít čas na manželku a děti! V nadsázce možno dodat, že vůči workoholickým multipolitikům by měla zakročit i sociálka.
Neberu slova některých poslanců hovořících ve sněmovně a v médiích o populismu a závisti. Pokud někomu za výkon jeho druhé funkce nestačí dvoupětinová finanční odměna, tak ať ji prostě nedělá. Ještě ostřeji – pokud někomu nestačí jeho více než stotisícová poslanecká či senátorská odměna (plus dvě pětiny odměny z komunální politiky), jak pak může plnohodnotně rozumět zájmům a náladám svých voličů? Když pak některou ze svých funkcí třeba následně opustí, jak někteří politici nyní vyhrožují, bude to ze systémového hlediska jen dobře. Ostatně v demokratickém právním státě je správné, když se do správy věcí veřejných zapojí co nejvíce rozumných a neopotřebovaných lidí. Kumulace moci je nebezpečná na všech úrovních státu a veřejné správy – jak ve státní správě, tak i v územní samosprávě.
Autor textu je právník.
