Přidávat a rozhazovat: Koaliční strany se dál hecují a přebíjejí, až rozpočet trpí. Dárečky se ale těžko berou zpět
Zvyšování různých dávek či důchodů, nabírání státních zaměstnanců a vylepšování jejich platů, zavádění všemožných slev a úlev…to vše by se mělo dělat opatrně, systematicky a s nějakým jasně daným cílem. Současné vládní koalice, která je de facto u moci už šestým rokem, ale v tomto ohledu předvádí i na zdejší poměry nebývalou míru improvizace, voluntarismu a amatérismu.
Zatím posledním příkladem je zvyšování důchodů a rodičovských příspěvků. V prvním případě je tu návrh na zvýšení penzí o cca 900 Kč, tedy nad rámec povinné valorizace – to by se dalo ještě pochopit, důchody jsou pořád nízké. Byť vzhledem k nezastírané levicovosti této vlády nepřekvapí, že na to šla rovnostářsky, zvýšením základní výměry, ale budiž. Větším problémem je, že tu stále nemáme – a asi ani hned tak mít nebudeme – penzijní reformu, která je tím klíčovým problémem.
Ještě větší taškařice nastala, když došlo na zvýšení rodičovské. Z několika navrhovaných variant – přidat jen těm, kteří ji berou, či všem rodičům dětí mladších 4 let – vyšel kompromis. Víc dostanou jen rodiče nově narozených dětí. A samozřejmě nastal rozruch, až si začal sypat popel na hlavu i sám premiér Babiš: „My jsme si neuvědomili, že je nespravedlivé, že když někdo bude rodit na Silvestra nebo před Silvestrem a někdo o pět minut později v Novém roce, bude tam rozdíl.“
O to by nešlo. Často je potřeba udělat hranici, která mnohým připadá nespravedlivá – jeden bod při přijímačkách, jeden člověk při vpouštění na zalidněnou výstavu krátce před zavírací dobou…. Spíš než nespravedlnost tu z toho čiší nepromyšlenost. Udělat takto drastickou dělící linii jde jednak proti smyslu zvýšení rodičovské – může se např. přidat méně, ale všem – a hlavně se dalo čekat, že to narazí. Takhle se bude zase jen improvizovat, záplatovat a dost možná to skončí jako u dřívějších disonancí vládní koalice – pro jistotu se přidá všem.
Uplácení voličů za stranické preference
Podmínky pro tuto velkorysost ale pomalu ustávají. „Nyní poprvé od roku 2014 čelíme riziku, že tu je cyklické zpomalení,“ upozornil v nedělních Otázkách Václava Moravce ekonom Lukáš Kovanda. A v podobném duchu mluvil i někdejší viceguvernér ČNB Pavel Kysilka: „V období nejistot se máme chovat odpovědně.“
A na to, že už dřív se mělo začít i šetřit, upozornil i třetí z diskutujících ekonomů, člen Národní rozpočtové rady Richard Hindls. I když alespoň on zůstává optimistou: „Zpomalení ekonomiky samozřejmě sníží příjmy (do státního rozpočtu), na druhou stranu je tu stále rychlý růst příjmů, mezd a platů. Takže bude z čeho platit daně a utrácet.“ Anebo třebas zase přijdou nějaké peníze z Bruselu, jako v roce 2018, dodal….
…anebo se více zdaní banky, jak oprášila oblíbený socialistický nápad ministryně práce Jana Maláčová, která se najednou snaží od kompromisní varianty rodičovské vrátit k té velkorysejší. U sociálních demokratů se není čemu divit, už delší dobu neodpovědně rozdávají jen kvůli tomu, aby se zachránili nad hranicí sněmovního ponoru. A když se k tomu přičte vládní hnutí ANO, které rozdává proto, aby se zalíbilo, a kvazikoaliční komunisté, kterým to je prostě jedno, není se čemu divit.
Dárečky se těžko berou zpět
Této a minulé vládě hrály makroekonomické ukazatele do karet – neboli, „pršelo jim štěstí“, jak to v nedělní debatě ČT komentoval Kovanda. Nyní se ale ekonomická štěstěna může odvrátit, což sice některé členy vlády – jako například ministryni financí Schillerovou – už malinko začíná znepokojovat, ale za současné mocenské konstelace k žádné zásadnější reflexi nedochází. Navíc, jak už to tak v politice bývá, řada „dárečků“ se jen těžko bere zpátky.
Mimochodem, rozdíl mezi kompromisním návrhem zvýšení rodičovské a původní variantou činí nějakých pět a půl miliardy. K tomu by úplně stačilo zrušit neopodstatněné slevy na jízdném. Proč by to ale vláda dělala, když ekonomické trable jsou přeci jen (snad) ještě daleko…a různé volby tak blízko.
