Nic není nemožné: K brexitu vůbec nemusí dojít. Mayová poslancům nabídla svou hlavu za dohodu s Unií
Včera v podvečer se zdálo, že výsledek referenda o brexitu si našel už druhou oběť mezi britskými premiéry. Konzervativní šéfka britského kabinetu Theresa Mayová totiž na zasedání poslaneckého klubu své strany jeho členům slíbila, že se vzdá funkce premiérky dříve, než původně očekávala. Nebyl by to ale příběh právě probíhajícího brexitu, aby nebylo vše o poznání složitější. O tom, že Mayová skutečně v premiérské funkci brzo skončí nyní panuje asi stejná jistota jako o tom, že Spojené království odejde z Evropské unie. Jisté zatím zkrátka není ani jedno.
Mayová totiž pod tíhou kritiky z pravého křídla své strany učinila veřejný slib, že funkci v čele vlády opustí, pokud britský parlament schválí napotřetí „její“ dohodu o podmínkách odchodu z EU. Slib skutečně zapůsobil na nejznámější lídry krajně euroskeptického křídla uvnitř Konzervativní strany. Podporu dohody nově deklarovali jak šéf krajně euroskeptické frakce zvané European Research Group (ERG) Jacob Rees-Mogg, tak její favorit na budoucího lídra Konzervativní strany a bývalý londýnský starosta Boris Johnson.
Oba se dosud předháněli v kritice dohody, kterou s Bruselem premiérka vyjednala. Oba proti ní dvakrát hlasovali a Johnson ji dokonce označil za „sebevražednou vestu na těle britské ústavnosti.“ Neústupnost této skupiny udělala z Mayové rukojmího či fackovacího panáka, který prohrával v parlamentu jedno hlasování za druhým.
Johnsonovo pragmatické prozření
Nyní ovšem zvolili lídři této skupiny pragmatičtější přístup, a to zřejmě hned ze dvou důvodů.h Jednak na ně zapůsobil fakt, že Dolní sněmovna v pondělí večer vzala brexit do svých rukou, přehlasovala vládu a na středu zařadila tzv. indikativní hlasování, v nichž měli poslanci postupně hlasovat o všech hlavních variantách řešení nynějšího brexitového patu.
Ti pragmatičtější ze silně euroskeptické skupiny proto pochopili, že teď už se hraje o to, zda vůbec dojde k nějakému brexitu. Premiérčina dohoda je pro ně v tomto kontextu přece jenom variantou tvrdého brexitu, který zemi neponechá ani ve vnitřním trhu EU ani v definitivní celní unii. Konzervativní euroskeptici, kteří dosud nechtěli uhnout ani o centimetr, se nakonec smířili s tím, že změní své „nezměnitelné“ přesvědčení a dohodu jako menší zlo podpoří, pokud za to dostanou politický skalp Theresy Mayové s oficiálním zdůvodněním, že jednání o budoucím vztahu Británie s EU po skončení přechodného období už musí řídit nový premiér.
Premiérka v dané situaci projevila příkladnou politickou velkorysost, pokusila se odblokovat parlamentní pat a pro svůj cíl dovést Spojené království k vystoupení z EU podle podmínek vyjednaných s Bruselem, obětovala i své premiérství.
Tři překážky demise
Na cestě k její definitivní demisi stojí ovšem hned tři překážky, protože premiérčin slib je podmíněn právě schválením „vystupovací“ dohody. To ovšem není ani dnes vůbec jisté. Zaprvé ani příslib, že Mayová po dokončení první fáze brexitu (podle plánu někdy na přelomu června a července) z funkce odejde, neobměkčil přibližně třicet superskalních euroskeptiků mezi konzervativními poslanci a ti nechtějí nadále dohodu podpořit.
Odmítavé stanovisko nezměnila ani Demokratická ulsterská strana (DUP) a jejích 10 poslanců, kteří drží u moci menšinovou konzervativní vládu. Těm vadí, že „vystupovací“ dohoda může ohrozit různými režimy pro Severní Irsko a zbytek Spojeného království jednotu země. Během včerejška se v Británii spekulovalo, že by se poslanci DUP mohli alespoň zdržet, ale strana se následně jasně vyjádřila, že smlouvu nepodpoří.
Třetí překážku pak tvoří předseda Dolní sněmovny John Bercow, který má v britském parlamentním syxtému obrovské pravomoci. Bercow stále odmítá povolit, aby sněmovna hlasovala znovu o stejném dokumentu, který už jednou v úplně stejném znění odmítla. Mayová by chtěla o dohodě hlasovat nejlépe v pátek, ale ani to teď není jisté.
Parlament bez většiny
Premiérce může naopak nahrát výsledek středečního hlasování poslanců o osmi možných postupech. V tzv. indikativním hlasování totiž nezískal žádný z návrhů, které pokrývaly celé spektrum možností od brexitu bez dohody až po úplné odvolání odchodu Británie z EU, podporu většiny poslanců. To nepřímo částečně vrátilo autoritu vládě, která celý proces indikativního hlasování celou dobu odmítala jako ztrátu času.
Premiérce paradoxně nahrálo i to, že nejblíže většině byl návrh na tzv. měkký brexit v podobě setrvání Británie v celní unii s EU. Návrhu proevropského konzervativního veterána Kenetha Clarka chybělo k většině jen osm hlasů, a to pro něj ještě nehlasovali někteří zásadní odpůrci brexitu.
Krůček k referendu
Zastánce tvrdého brexitu navíc musel postrašit i fakt, že hned druhý v řadě skončil v hlasování návrh na vypsání druhého, závazného referenda, které by muselo schválit každou budoucí verzi brexitu. Tento návrh několika labouristických poslanců nezískal většinu jen o 27 hlasů. Labouristický lídr Corbyn nařídil svým poslancům návrh na druhé referendum podpořit, ale stejně se stalo, že 27 z nich hlasovalo proti. Bez této labouristické rebelie by druhé referendum mělo v Dolní sněmovně většinu. To potvrzuje že nejen konzervativci mají ve svých řadách skupiny rebelů, pro které je oficiální politika vedení strany nepodstatná.
Fakt, že jak celní unie, tak druhé referendum dostalo ve sněmovně více hlasů než premiérčina dohoda o podmínkách brexitu při jejím druhém parlamentním projednávání bude tvrdé zastánce brexitu strašit do té míry, že ještě mohou z jejich řad přibýt další noví podporovatelé dohody, pokud dojde na třetí hlasování. Mayová má i přes silné gesto k většině pro „svou“ dohodu a vlastně i k ohlášené demisi ještě dost daleko.
Boris nebo Jeremy
Navzdory tomu se už čile spekuluje, kdo budou favorité případného výběru nového konzervativního lídra, který by se měl stát i nástupcem Mayové ve funkci premiéra. Na silně euroskeptickém křídle strany se nejvíce mluví o Borisu Johnsonovi. Střední proud, k němuž patřila i Mayová, může podpořit stávajícího ministra zahraničí Jeremy Hunta.
Volba bude probíhat způsobem, kdy poslanecký klub konzervativců vybere nejprve postupným vyřazováním dva finalisty. Z nich následně nového lídra zvolí 140 tisíc členů strany. Poslanci jsou spíše umírnění, členská základna více euroskeptická, takže výsledek nelze dopředu předvídat. Bude ale mít velký vliv minimálně na druhou fázi brexitu, kdy se rozhodne o definitivní podobě vztahů Velké Británie a EU. Pokud tedy do té doby už bude ukončena fáze první. U brexitu stále více platí starý reklamní slogan jedné automobilky: „Nic není nemožné.“
