Bytové utrpení mladého Pražana: Sehnat slušné bydlení v metropoli se podobá hororovému thrilleru
Kdyby se trpící mladý Werther nepřestěhoval do Weidheimu, ale do dnešní Prahy, celý román by možná měl méně než 108 stran. Pokud by totiž krom nešťastné lásky řešil ještě aktuální bytovou krizi, sebevraždu by podle mě spáchal už někde na straně 50. Praha má v poměru k příjmům nejdražší bydlení v Evropě. A jednou ze skupin Pražanů, kterou tento problém pálí nejvíce, jsou právě mladí – tedy absolventi, případě čerstvě založené rodiny. Podle výzkumů trápí cena a dostupnost bydlení 90 procent jejích zástupců.
Představa, že v Praze seženete bydlení za rozumné peníze, je podobně naivní jako myslet si, že Halina Pawlowská se stane nejznámější českou anorektičkou. Realitní trh i slavná česká spisovatelka jsou nafouklé bubliny, které pořád ne a ne splasknout, jakkoli už bylo dávno na čase. Problém už dlouho nepálí jen chudší Pražany, ale i ty, kteří vydělávají slušné peníze. A jako by to nestačilo, zdá se, že realitní trh si do roku 2019 předsevzal další zdražení.
Praha přitahuje nové lidi nejen z celého Česka, ale i zahraniční investory, málo se staví a ekonomická konjunktura vrcholí. To jsou přísady koktejlu, jehož chuť by se dala popsat jako garsonka v paneláku na Stodůlkách za 3 miliony korun. Tolik peněz nyní potřebujete, aby vám několik prefabrikovaných betonových bloků říkalo pane. A tak si někteří mladí Pražané berou velké hypotéky na malé byty. Tedy jen ti šťastnější z řad žadatelů, kteří projdou novými, přísnějšími kritérii doporučenými ČNB. Ti neúspěšní přibydou k početné skupině lidí bydlících v nájmu, čímž zvyšují poptávku a tím pádem i samotné ceny nájmů.
Finanční krize jako náznak naděje
Začíná být běžné, že absolventi platí za bydlení i polovinu svého příjmu. Pokud nepřejdou na dietu o suché rýži a vodě, šetření na vlastní bydlení nepřipadá v úvahu. Už asi slyšíte zvuk otevírajících se pražských společenských nůžek. Ti, kteří vlastní více bytů, více vydělávají, a naopak ti, kteří v nich bydlí, za ně mnohem více utrácí. Hlavní ekonom Patria Finance míní, že situaci by šlo vyřešit regulací nájmů v atraktivních lokalitách ve prospěch trvalých rezidentů. Toto řešení může voliče pravicového spektra na první pohled (oprávněně) vyděsit, ovšem říká se, zoufalá situace si žádá zoufalé činy.
O tom se ovšem na pražském magistrátu zatím – přinejmenším veřejně – nemluví. Strategií nového primátora, jehož sebevědomí se zdá být podobně vysoké jako současné ceny bytů, je zrychlení stavebního řízení, a tudíž navýšení stavby bytů. Dále také umožnění výstavby na brownfieldech. To je krok správným směrem, jelikož zmiňované stavební řízení u nás patří k nejdelším na světě. Při placení přemrštěného nájmu mohou dotčení Pražané oprávněně nadávat na zákonodárce, zastupitele a úředníky, kteří z původně svižného procesu udělali byrokratickou onanii. Efekt chystaných opatření nového vedení města bohužel pocítíme až za více než pět let. Nyní chce primátor a jeho tým pomoci tím, že budou opravovat prázdné městské byty. Ovšem při jejich nevelkém počtu je to jen plivanec do moře.
Momentálně jediné, co by situaci mohlo pomoci vyřešit dříve, je finanční krize. To ale není pozitivní scénář, pouze příklad naplnění přísloví, že „na všem zlém je něco dobrého“. Navíc se u mladých „bydličů“ bude tak trochu jednat o formu ruské rulety. Někdo v ní totiž vyhraje a sníží se mu nájemné, jiný ale zároveň přijde o práci a bude na tom ještě hůře.
Vyrůstá generace mamánků
Když jsme u přísloví, můžeme pokračovat méně známým „kdo uteče, vyhraje“. Strašidelná cena 106 tisíc korun za metr čtvereční při koupi bytu je možná ještě strašidelnější než představa bydlení na Kladně, a proto počet zdejších obyvatel roste. Podobný trend zaznamenávají i další města a obce poblíž metropole. Cestovat každý den do metropole je protivné, ale pro některé podle všeho méně, než když jejich konto každý měsíc na úkor bydlení vykrvácí. Pokud se situace bude dále zhoršovat, začne mít smysl utéct ještě dál – například do Olomouce. Sice budete na menším městě brát méně peněz, ale zase za 2+1 na Náměstí republiky v hanácké metropoli zaplatíte 10 tisíc, kdežto v Praze 30.
Stále více mladých lidí také bydlí na koleji i po absolvování studia (momentálně je to možné až dva roky od získání titulu). Oblíbenou možností je samozřejmě i spolubydlení a vypadá to, že bude přibývat třicetiletých ve sdílených bytech. Mají štěstí, že mnohé z nich na to připravily seriály jako Přátelé, později Jak jsme poznal vaši matku a Teorie velkého třesku, kde mladí lidé s průměrně i nadprůměrně výdělečnou prací bydlí na jedné hromadě. Já se také řadím do této skupiny. A stejně jako hrdinové těchto sitkomů zažívám absenci soukromí vykoupenou hromadou humorných sociálních situací.
Řešením pro nemalou skupinu mladých je také zůstat déle u rodičů. Ušetří nejen za nájem, ale pravděpodobně i za stravu. Navíc maminky rády pomohou s praním a žehlením. To je ovšem vykoupeno vysokou cenu z jedincova sebevědomí, jelikož řekněte jako 27letý jinoch dívce po úspěšném rande, že pokud chcete „jet ke mně, budeme muset být potichu, abychom nevzbudili mámu“.
Se zatím nejkreativnějším řešením přišel můj kamarád, kterého napadlo sehnat si trvalý pobyt u šťastnějšího, v centru bydlícího kamaráda, poté si vyřídit parkovací kartu, koupit si karavan a ten parkovat někde na modré zóně. Nezbývá než dodat, že pokud z toho karavanu vyndáte motor a dáte místo něj dobíjecí tužkové baterky, můžete díky výjimce pro elektromobily po zaplacení stokorunového správního poplatku v Praze „parkobydlet“ kdekoli!
