Cirkus Okamura už netáhne. Možná mu zbudou jen šašci a hajlující strejci
Poslední dva roky patřily demonstrace v centru Prahy hlavně liberálům, odpůrcům politiky Hradu a premiéra Babiše. Nacionalistický slet Tomia Okamury na Václavském náměstí byl první větší akcí tohoto druhu od dob kulminující uprchlické krize. A zdá se, že značka SPD podstatně ztratila na atraktivitě.
Ačkoliv se takové definici Tomio Okamura brání, SPD je primárně stranou regionů. Okamura je silný tam, kde dříve bodoval Sládek, tedy na průmyslovém severu Čech a na Moravě, především na Ostravsku. Mezi kmenovými voliči strany je tak tradičně přítomen protipražský sentiment. Voliči SPD „Pražákům“ vyčítají jejich vyšší životní standard, kosmopolitní životní styl a liberální názory.
Na počátku ostré kampaně eurovoleb tak měl šéf strany možnost ukázat svou sílu přímo v samotném doupěti bestie. Podmínky k tomu měl ideální. Letní počasí, účast hvězd evropského nacionalismu Geerta Wilderse či Marine LePenové a především koncert kapely Ortel, která mezi tuzemskými národovci funguje jako kulturní pojítko a srozumitelný symbol. O to žalostnější byl výsledek. Ortel sice burácel, plameny šlehaly, hosté řečnili, ale „pod koněm“ se sešlo sotva tisíc účastníků. A mediálně nejvděčnějším návštěvníkem akce se nakonec stal jakýsi hajlující strejc.
Klaunské postavy zdevastovaných agronácků
Předpokladem úspěchu každé strany národoveckého, populistického ražení je oslovení širšího spektra voličů. Stavět výhradně na konstantních pěti, šesti procentech občanů, kteří za vším a především za neúspěchy vlastních životů vidí spiknutí Rotschildů, židáků a jiných iluminátů, je nefunkční strategie, mimo jiné i proto, že tito lidé nejsou příliš voličsky spolehliví. Doktor Sládek takto v devadesátých uspěl s dovedným využitím obecné a hluboce zakořeněné nevraživosti Čechů vůči romské menšině. Okamura Sládkův recept zopakoval, jen Romy vyměnil za uprchlíky. Jenže v zemi, kde průměrný občan nemá šanci nelegálního migranta zahlédnout ani z vlaku, se karta imigračních hord, připravených znásilnit české paní a dívky a zadusit matičku Čechii kebabem, dá úspěšně hrát jen omezenou dobu.
Okamurovi sice pomáhá poukazování na nesporné chyby imigrační politiky v zemích západní Evropy, nicméně každý volič se nakonec spíš rozhoduje podle toho, co se mu děje doma za chalupou než na základě událostí v Berlíně či Paříži. A do Česka prokazatelně žádná migrační vlna z Afriky a Blízkého východu nemíří. Na čtvrteční Okamurovo soiré tak dorazilo jen tvrdé jádro. Klaunské postavy zdevastovaných agronácků, různí křiklouni a podivní, kterých bylo na Václaváku nejvíc, to už brzo může být vše, co Tomiovi zbyde. Nacionalistický mainstream se začne ohlížet po jiném, přijatelnějším principálovi. Po někom, jako je Václav Klaus mladší.
