Kolik pohlaví máš, tolikrát jsi člověkem? Soud o přidělení rodného čísla rozhodl správně
Na světě už nejsou prý jen dvě pohlaví, ale je jich dvacet jedna, dle jiných odborníků dokonce až dvacet šest. Až budu za pár let umírat, tak jich bude možná ke stovce. Vývoj nezastavíme. Nedávno mne upoutal čerstvý případ, kdy Nejvyšší správní soud posuzoval případ člověka, jenž se prý narodil do mužského těla, subjektivně se však nehlásil ani k mužskému, ani k ženskému pohlaví. A pouze v případě nezbytí by se údajně klonil k pohlaví ženskému, když už by si byl nucen vybírat ze „zastaralé klasické dvoupohlavní“ nabídky. Jako učitele správního práva mne zaujal především jeho veřejnoprávní požadavek na změnu rodného čísla z mužského na nejlépe neutrální, a pokud ne, aspoň na ženské.
Ministerstvo vnitra, byť jinak vedené progresivními sociálními demokraty, mu však změnu rodného čísla odmítlo provést. Pán, vlastně paní, teda vlastně osoba se tedy obrátila na soud. Skončilo to až na Olympu správního soudnictví v Brně a Nejvyšší správní soud (NSS) dal za pravdu „vnitrákům“.
Podle Nejvyššího správního soudu je v naší společenské realitě pohlaví zatím vnímáno jako něco „objektivního“, co jedince charakterizuje vcelku jednoznačně. Povšimněte si slůvka „zatím“, které NSS použil. Takže si patrně otevírá pomyslná vrátka k dalšímu vývoji – k tomu, že v budoucnu si každý patrně bude moci vybrat své pohlaví. Dodejme, že zmíněná „neutrální“ osoba nepodstoupila operativní (medicínskou) změnu pohlaví, pouze se jiným pohlavím subjektivně cítila. A konzervativně smýšlející ministerstvo a soudy jí to následně odmítly právně uznat.
Soud se nemá chovat aktivisticky
NSS dodal, že ani v nejmenším nevylučuje, že náhled společnosti na pojetí právního pohlaví se v běhu času promění, stejně jako se měnil na mnohé jiné otázky podobného typu, jako je například postavení žen, homosexualita, význam rasy, národnosti, náboženství a jiných „vrozených“ nebo více či méně volbou určených rysů, podle nichž lze jednotlivce diferencovat. NSS ovšem dovodil, že není rolí (ani vysokého) soudu, aby změnu náhledu společnosti urychloval svojí judikaturou. I z tohoto důvodu podpořil svým rozsudkem předchozí rozhodnutí ministerstva vnitra.
I já se stavím za verdikt ministerstva vnitra následně posvěcený ve správním soudnictví. Pohlaví je skutečně spíše něco objektivního, co si nemožno jen tak volit, jak koho napadne, respektive žádat po veřejné správě, aby jeho „subjektivní stanovisko“ beze zbytku akceptovala.
Avšak hlavní poučení, které bych ze zmíněného rozsudku NSS chtěl vypíchnout, je apel, že není rolí soudů, aby svou rozhodovací činností urychlovaly, a tedy zbytečně zbrkle měnily společenskou realitu. Vítám to jako pomyslný moudrý políček, který NSS uštědřil různým aktivistům a hlavně aktivistickým soudcům, kteří si místo soudního taláru oblékají kostým revolucionáře. Soudy mají být majáky stability v divokých společenských bouřích, a ne dalšími ukvapenými hybateli dění.
Autor je právník.
