Udženija: Jak bude Babišova vláda reagovat na letenské protesty? Připraví svým voličům „letní bonusy“
Iniciativě Milion chvilek pro demokracii se uspořádáním demonstrace na Letné povedlo něco, co v naší zemi není úplně běžné. A tak se kolem toho pochopitelně vyrojila spousta protichůdných reakcí a interpretací. Není od věci se na demonstraci podívat i s odstupem, bez větších emocí a s otevřenou myslí.
Mám ráda aktivní lidi, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje, a zapojují se do politiky. Tím totiž eliminují všeobecně přijímaný mýtus, že politika je něco mimo ně, něco nedotknutelného, co nemohou ovlivnit. Projev občanské nespokojenosti může eliminovat i onu „blbou náladu“ mezi lidmi.
Zároveň však nejsem fanouškem uličního aktivismu, kdy emoce davu a ulice brání řešit problém do hloubky a kdy hrozí situace, kdy se, obrazně řečeno, nakonec s vaničkou vylévá i dítě. Radikální řešení nebývají často ta nejlepší. A dav je k radikálním, černobílým řešením velmi náchylný.
Energie hodnot a (ne)lhostejnosti
Jenomže zaplněná Letná je něco jiného. Nejde pouze o počet lidí, byť přilákat na demonstraci přes dvě stě tisíc lidí v zemi, kde se zásadně příliš nedemonstruje, je něco, co zaslouží respekt. Jde především o energii toho davu. Na jednom místě se sešli lidé, kteří by se za normálních okolností nikdy nepotkali, a naprosto mírumilovně spolu koexistovali v jednotě kvůli něčemu, co se jeví ve společnosti orientované především na spotřebu a zisk trochu jako utopie: kvůli hodnotám.
Obrovská masa lidí, v mnoha názorech tak rozdílná, se dokázala semknout a vyjádřit jasně a nahlas, že si nejde všechny koupit dávkami a koblihami. Osobně jsem za tu energii „nelhostejnosti“ velmi vděčná. Ukazuje nám, že se vlastní budoucnosti nemusíme obávat, že si ji dokážeme vytvořit vlastní vůlí.
Statisíce lidí na náměstích a další statisíce doma si myslí, že existuje neviditelná hranice, jež určuje, co je přípustné a co není a jak daleko jsou lidé ochotni tolerovat bezskrupulózní výkon moci. Pokud měl někdo pocit, že vláda Andreje Babiše bude trvat do té doby, dokud nerozhází celý veřejný rozpočet, protože si jednoduše všechny uplatí, musí být nutně překvapen. Ať už pozitivně, nebo negativně. Lidé prostě řekli, že toho mají dost.
Trhliny v polokomunistické hradbě?
Nevím, jestli to s vládou Andreje Babiše nějak zamává, spíš si myslím, že nikoliv. Komunistům ani socialistům se od moci vůbec nechce a situace jim vlastně vyhovuje. Budou se proto i tuto středu při hlasování o nedůvěře vlády pravděpodobně držet moci zuby nehty a případné trhliny v koaličním opevnění rychle zaplácnou třeba nějakými „letními bonusy“ pro vybrané skupiny obyvatel, respektive potenciální voliče.
Nemyslím si, že by na platformě demonstrací vzniklo nějaké nové životaschopné politické uskupení. Ti lidé nešli hájit něčí konkrétní skupinové zájmy a jakákoliv hlubší spolupráce, než je samotné poklidné setkání, by se nutně rozpadla na odlišných pohledech na milión a jednu věc. Považuji tedy letenskou demonstraci hlavně za povzbuzení pro všechny, kteří už roky bojují proti způsobu, jakým se u nás poslední roky zprivatizovala moc v nejvyšších politických patrech, a jimž vadí ohýbání demokratických zvyklostí až k prasknutí. Lidé vidí, co se děje, není jim to lhostejné. To je pro naši republiku správně, ať je u moci kdokoli.
Jsem hrdá na Českou republiku. Máme na víc!
Autorka je místopředsedkyní ODS.
